Sedláček zastupuje vlnu mladších režisérů, kteří se snaží nabízet filmy trochu jiného ladění. Už jeho předchozí snímky „Pravidla lži“, „Muži v říji“ a „Největší z Čechů“ sklízely úspěch u specifického publika. Novinkou „Rodina je základ státu“ se malinko přiblížil mainstreamovým divákům, ovšem jeho rukopis je znovu velmi čitelný a především výtečný.

Původní rodinná komedie se pod rukama Sedláčka, díky globální finanční krizi a současné realitě, změnila v poněkud drsnější drama s prvky road-movie, ovšem vše bráno s nadhledem. Bývalý učitel dějepisu Libor (Igor Chmela) se dostal na vysokou manažerskou pozici v jedné bance, jejíž vedení však provádělo finanční machinace a další nezákonné činnosti, což začala vyšetřovat policie a došlo i na Libora.

Ten musí vymyslet, jak se s nelehkou situací srovnat sám a především, jak na vše připravit svou nic netušící rodinu, tedy ženu (Eva Vrbková) a dvě malé děti. Pro Libora je rodina vším a pro její blaho se nechal zlákat i za povolené hranice. Jediným východiskem ve strachu je pro něj útěk. Naloží tak své blízké do auta a vyrazí s nimi na jižní Moravu, kde se chce schovat před vyšetřovateli. Tam potkají své staré přátele, kteří žijí klidný život na malém městě. Postupně se tak testují charaktery, vztahy, city a další lidské stránky, jež se v dramatických situacích mohou zjevovat v nečekaných podobách. Ovšem na rozdíl od reality, nespí v tomto případě ani policie.

Záporák v podání Igora Chmely není tradiční padouch. Žádný vrah nebo zloděj, spíše tradiční, moderní, slovy klasika „vědecky ještě nepodchycený druh grázla“, kterému vlastně možná i budete fandit, protože on vlastně kradl v dobrém úmyslu. Jen jeho svědomí je tak trochu schizofrenní. Také Eva Vrbková svou roli zvládla bravurně. Její věrnost sahá velmi daleko, ale odhaleným krutým tajemstvím je právem nemile překvapena. Pochvalu ještě zaslouží Martin Finger, který mi připomněl Jamese Bonda a vzhledem i jeho představitele Daniela Craiga. Také Simona Babčáková s Jiřím Vyorálkem jsou půvabní maloměšťáci a nutno říct, že i dětské role jsou zahrány velmi obstojně. Policejní duo Taclík, Budař je v tomto případě poněkud zbytečné.

Vtip a ironie však snímku rozhodně nechybí. Stejně jako řada roztomilých nápadů a gagů. Slivovice v kanistrech konzumovaná z okurkových zavařovaček, noční hlášení ve vesnickém rozhlase či akustická skulptura Krištofa Kintery, to všechno obohacuje film vskutku netradičně. A je toho mnohem více. Jen titulní píseň Lenky Dusilové, puštěná hned v úvodu, je slušně řečeno omyl. Sedláček každopádně přinesl kvalitní dílo, které by mělo být ozdobou nejen letošní tvorby tuzemské kinematografie.


Text: Pavel Urban
Foto: Bontonfilm





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Co nabídnou kina v říjnu?
Podle nového filmu Kamarád taky rád
Do kin míří Letecké legendy 3D
Saxána a Lexikon kouzel: Špatně namíchaný elixír