Kdesi daleko v rozpálené africké savaně začíná nový den. Ten dnešní je však od ostatních velmi odlišný. Moudrému králi Mufasovi, jenž vládne spravedlivě této zemi, se narodil syn. Dostal jméno Simba. Všechny zvířata se mu přišla poklonit a přivítat ho mezi sebe. Brzy se však seznámíme i se zákeřným Scarem, který chce pro sebe získat celé království. Simba spokojeně vyrůstá a všichni žijí šťastně. Malý lvík se učí o věčném koloběhu života i o dalších moudrech, která se mu budou hodit, až se stane králem. Na to mu však zbývá ještě mnoho času, a tak se svou kamarádkou provádí samé lotroviny. Vše je krásné a idealistické, dokud se jednoho dne nestane zlá nehoda. Ta změní osud i život všech našich hrdinů. Simba uteče daleko ze své země, pryč od kruté minulosti. Během své cesty narazí na cibetku Timona a divočáka Pumbu, kteří mu předají svou teorii „vše co tě trápí, rychle za hlavu dej“. Rázem se z nich stane nerozlučná trojka. Jednou se však v této daleké džungli objeví někdo, koho by tu mladý lev nikdy nečekal. Překvapivé setkání mu zamotá hlavu a způsobí nečekaný sled událostí, na jejichž konci se bude muset poprat nejen s tím, co se kdysi stalo, ale také s otázkou kým je a chce doopravdy být.

Lví král byl snad první animovanou pohádkou, kterou jsem kdy v kině vůbec viděla. Pravděpodobně je i díky tomu můj zážitek hlubší. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když zazněly první rytmické tóny písně „Circle of Life“ (v češtině známé jako „Život proudí v nás“). Srdce se mi rozbušilo a oči zářily vzrušením. Se zatajeným dechem jsem sledovala malebnou africkou krajinu a divoká zvířata, která mířila ke Lví skále, kde se začínal odehrávat celý příběh. Na tomto filmu se mi vždy líbilo jeho grafické zpracování a propojení s trefnými melodiemi. Ač má Disney na svém kontě mnoho děl, toto zůstalo hluboko zakořeněné v mém nitru.

Když si pustím Lvího krále dnes, po sedmnácti letech od své premiéry, mám pocit, jako by mě na chvíli odnesl do mého dětství. Dívám se na něj se stejnou radostí a neskrývaným potěšením. Proč? Pro pohádky Walta Disneyho je typický spíše humor a nějaké to napětí, vzpomeňme na Alenku v říši divů, Bolta, Pocahontas, Aladina, Sněhurku a sedm trpaslíků a 101 dalmatinů. Ač se v příbězích odehrává boj dobra se zlem o spravedlnost a lásku, jen málo z nich se přímo setkáváme se smrtí, popřípadě jen tak okrajově a většinou to vždycky nějak dobře dopadne. Výjimku však tvoří filmy Medvědí bratři a Lví král. Děti si snímek oblíbí o to víc, že jeho hlavní hrdinové jsou pouze zvířátka. Scéna, kdy jedna z hlavních postav umírá přímo před zraky diváků, je velmi emotivní a věřím, že i dnes u ní mnoho lidí vytáhne své kapesníky. Pochmurnou část však opět střídá živý a barevný děj, veselé písničky a objevují se i nové postavičky.

Lví král trvá hodinu a půl. Čas však utíká rychle a velmi příjemně, nestačíte se nudit. Zatímco malí diváci se budou soustředit asi hlavně na zvířátka, písničky a krásné zpracování, dospělí se mohou zamyslet nad hlubšími tématy, které sebou pohádka přináší, jako jsou rodinné vztahy, utíkání před odpovědností za své činy, hledání svého původu, životního stylu a samozřejmě nechybí ani láska. Velmi propracované jsou samotné postavy a jejich charaktery. Tvůrci si dali opravdu hodně záležet, kterému zvířeti svěří jakou roli. Charismatický a divoký lev je králem země, neohrabaný divočák zábavným společníkem, který neuznává žádné zákony a povinnosti, opičák Rafiky působí opravdu uvědoměle a moudře jako horský kmet a proradné hyeny jsou trefným zosobněným podlosti.

Disneyho pohádka se v kinech znovu objeví od 1. září, tentokrát jí však uvidíte ve 3D formátu. Můžeme se těšit na mnoho krásných písní, z nichž bezpochyby nejznámější je „Vím, že nám noc lásku dá" v originále "Can You Feel the Love Tonight" od Eltona Johna. Tento song byl oceněn dvěma Oscary.





Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Falcon