Román Charlotte Brontëové „Jana Eyrová“ spadá do období 19. století. Ústřední postavou je dívka Jana, která má navzdory svému osudu a všem útrapám, jež ji v životě potkají, velmi dobrou povahu. Navíc je chytrá a na svou dobu i dost vzdorovitá, protože se řídí tím, že co má na srdci, to se nebojí říct nahlas. Když byla dívenka hodně malá, zemřela jí nejprve matka a pak i otec. O její výchovu se měla postarat teta, která k ní však neměla vůbec vztah. Ba naopak – její vlastní děti Janu neustále pronásledují, aby ji mohli fyzicky i duševně mučit. Když napětí v domácnosti vzroste na neúnosnou míru, rozhodne se teta, že se děvčátka zbaví. Pošle ji proto do charitní školy v Lowoodu. Jenže ani zde si Jana nepolepší, protože tu vládne velmi přísný režim a kruté podmínky. Najde však spřízněnou duši v podobě kamarádky Helen Burnsové, která zde taktéž vyrůstá. Společně si dodávají sílu a odvahu, aby překonaly hrozivou každodenní nejistotu.

Osud ale Janě znovu krutě zasáhne do cesty. Její věrná společnice po těžké nemoci umírá a Jana zůstává v Lowoodu osamocena. Když dovrší osmnácti let, podá si inzerát a najde si místo jako guvernantka v rozsáhlém panství Thornfield, kde se bude starat o malou Adélku. Zpočátku se Jana cítí šťastná, že nalezla místo, kde může být sama sebou a nechovají se k ní zle. Vše se však změní, když pozná charismatického majitele tohoto sídla pana Rochestera. Od té doby se v ní probouzí něco zcela nového, nenachází vnitřní klid. Jenže v té době ještě nemá nejmenší tušení, co všechno ještě bude následovat a jaké další útrapy jí čekají.

V hlavní roli Jany Eyrové se představuje Mia Wasikowska, která sklidila velký úspěch za ve snímku „Alenka v říši divů“. Zádumčivého a náladového pana Rochestera ztvární Michael Fassbender. Toho si můžeme pamatovat třeba z „X-men: První třídy“, „Hanebných panchartů“ nebo „300: Bitvy u Thermopyl“. Volba hereckého obsazení byla rozhodně trefa do černého. Oba totiž podávají velmi přesvědčivý výkon a svým postavám vdechnou ten správný náboj. Co však v novém zpracování trochu pokulhává, je celkové pojetí příběhu. Režisér Cary Joji Fukunaga chtěl osud Jany Eyrové přiblížit dnešní generaci z trochu jiného úhlu pohledu. Samozřejmě hledal i cestu, jak své pojetí odlišit od dřívějších filmových adaptací. Události jsou proto vyprávěny formou Janiných vzpomínek. Nápad je to celkem zajímavý, jeho výsledná podoba však už tak potěšující není.

Chvílemi se totiž může zdát děj zmatený, protože se od sebe obrazy přítomnosti a minulosti nijak výrazně neliší. Divák, který se s postavou Jany Eyrové doposud nesetkal, tak může občas tápat, v jaké rovině příběhu se zrovna nachází. Oproti snímku z roku 1996, kde hlavní roli ztvárnila dvojice Anna Paquin a John Wood, je nové zpracování herecky mnohem přesvědčivější a uvěřitelnější. Mezi postavami je cítit napětí, touha a vzrůstající cit. Oproti čemuž původní Jana Eyrová působí trochu chladně. Co se však staršímu filmové verzi nedá odepřít, je celkově lepší pojetí příběhu. Sled událostí na sebe časově navazuje, tudíž je pochopitelnější a o událostech, které děj provází, se mnohem více hovoří.

V podání režiséra Fukunaga se totiž hovoří velmi málo, což se zde ukazuje trochu na škodu. Například Janino přátelství s Helen je pouze natolik okrajově nastíněno, že divák vůbec nemá šanci pochopit hloubku tohoto přátelství a spřízněnost malých dívek. Ačkoli bylo snahou zachytit tento snímek z jeho temnější stránky, celkově je zaměřen především na záhadu panství Thornfield, než třeba na hrůzy, kterými si dívky musely projít během dospívání ve škole. Celkový dojem je tedy trochu rozporuplný, protože co Janě Eyrové herečka Mia Wasikowska přidala, to jakoby jí režisér svým pojetím příběhu ubral.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Bontonfilm





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Harry Potter naposledy v kinech, tenotkrát se vším všudy
Zapojte se do tvorby nového českého filmu
Hanna: Film o tom, jak mohou být děti kruté
Transformers vyráží do poslední bitvy