Duo Hřebejk, Jarchovský už se ve svých předchozích filmech zabývalo minulostí naší země (Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý). V Kawasakiho růži však odhaluje velmi citlivé téma, které stále nabízí otázky, na něž možná odpověď už nikdy nenalezneme. Uznávaný psychiatr Josek (Martin Huba) má dostat Cenu paměti národa za své statečné činy v době totality. Jeho zeť Luděk ovšem při točení dokumentu o svém tchánovi zjišťuje, že nebyl vždy jen tím oddaným bojovníkem proti moci, naopak s ní dříve spolupracoval.

To, jak dokáže výše zmíněná dvojice tvůrců zamotávat osudy postav dohromady, už jsme se dříve přesvědčili, a podobně důsledně s nimi nakládají i v Kawasakiho růži. Na oko vzorný doktor Josek donutí svým donášením k emigraci bývalého přítele manželky Jany (Daniela Kolářová), která s ním navíc čekala dceru Lucii (Lenka Vlasáková). Na vrcholu celé pyramidy navíc stojí bývalý vyšetřovatel Kafka, kterého ztvárnil v pro něj neobvyklé roli Ladislav Chudík.

Je tedy patrná další změna, kterou autoři přinesli. Jakési „volno“ měli osvědčení herci jako Trojan, Macháček, Dušek, Geislerová, či Polívka a prostor naopak dostali jiní. Znamenité výkony manželské dvojice Huba, Kolářová pak ještě podtrhává slavný fotograf Antonín Kratochvíl v roli Bořka (Janin bývalý přítel), který svou bezprostředností vnáší mezi profesionální herce autentičnost. Navíc v situacích, které takové jednání umožňují, ba přímo vyžadují. Tedy při natáčení dokumentu, kde Bořek dostal šanci promluvit jako protistrana Joskovi a Kafkovi.

Na některé své činy v minulosti nemůžeme být pyšní a za některé musíme nést dokonce následky. Těžko se pak ale člověk smiřuje s tím, když se o těchto činech dozví naši nejbližší. A ještě hůře se s takovou situací smiřují oni. Tak tomu je i v Kawasakiho růži. Je možné odpustit vzhledem k nastalým situacím, nebo je lidské selhání vždy odsouzeníhodné? I to je jedna z otázek, která se vrací a mnohým lidem v kinosále při závěrečných titulcích vhání slzy do očí. A právě silné zapůsobení na city byl záměr Hřebejka s Jarchovským. Tahle růže ještě neuvadla, má stále své trny, na něž si musíme dávat pozor.