Tento jedinečný snímek vznikl na popud organizace CEE Bankwatch Network. Ta se rozhodla vyslat do Zambie filmový štáb, který by zde po dobu tří týdnů monitoroval tamní situaci a pokusil by se vystihnout, jak moc se změnila tvář země po privatizaci měděných dolů. Od počátku byl tento projekt zamýšlen jako dokumentární film pro širokou veřejnost, aby mohla spatřit a sama zhodnotit, zda se africkému státu dostává od zahraničních zemí pomoci, nebo jim mohou spíše přitěžovat.

Organizace se tak snaží poukázat na to, že tvrzení Evropské banky o tom, jak se tento stát má od privatizace dobře díky rozvojovým půjčkám, nemusí být zrovna pravdivé. Ačkoli se Evropská banka opírá o své výsledky ze statistik, pohled do reálného života zambijských obyvatel ukazuje, že tomu tak není. Zatímco se v minulosti, kdy Afrika své měděné doly vlastnila, z vydělaných peněz dařilo investovat školy, zdravotnictví a infrastrukturu, v současné době jsou všechny peníze ze země pryč a to včetně dotací Evropské investiční banky. Stát se zadlužuje, životní úroveň obyvatel i kvalita služeb klesá.

Dokument není obžalobou, ale kritikou. Mnozí lidé zapálení pro věc se snaží této chudé zemi pomoci. Pořádají se sbírky na lepší školy, adoptují se děti na dálku. Jakou máme však jistotu, že nezištná pomoc, která by do Afriky měla proudit také například z Evropské unie, jim skutečně pomáhá? Co když praxe vypadá úplně jinak, než se doslechnete běžně z médií, která se opírají o výsledky statistik?

Snímek je zajímavý také tím, že se jeho zpracování ujal filmový štáb z České republiky v podání dokumentaristy Ivo Bystřičana, kameramana Jiřího Málka a dramaturga Martina Macečka, který se postaral také o střih. Neuvidíte Afriku z pohledu chudé země, která nic nemá, ale naopak jako stát, který má silné obyvatele plné životní síly a energie. Stěžují si na své starosti, jako v jakékoli jiné zemi, ale se svými starostmi statečně bojují každý den. Nakonec se zeptejte sami sebe, jaký je rozdíl mezi námi a tamními. Kromě toho, že v Čechách máme jinou životní úroveň, nejsme v zásadě stejní? Všichni řešíme politickou situaci, abychom měli kde spát, bydlet a kam chodit do práce.

Natáčení filmu bylo velmi nebezpečné, filmový štáb byl neustále pronásledován policií i jednotlivými útvary spadajícími pod  vedení dolů. Téma měděných dolů je v Africe dost ožehavé, obyvatelé se o něm bojí hovořit a zdejší úřady se k tomu příliš nechtějí vyjadřovat. Touží, aby jejich země byla vnímána kladně, nejen jako „ten chudý stát“. Narazíte však na mnoho paradoxů jako například, že horníci pracující v dolech si nevydělají ani na zaplacení nájmu, nebo také uvidíte vytěžené doly, které už nejsou pro západní společnosti tak zajímavé, ale pro potřeby tamních obyvatel je tomu naopak. Jsou stále plné mědi, kterou potají chodí těžit, často jen s tyčí v ruce, aby ji pak mohli prodat a vydělali si na živobytí. Na paty jim však dýchá důlní ochranka, jež se neváhá uchýlit ani ke střelbě, jen aby z dolu nic nezmizelo, ačkoli je nevyužit a situaci v Zambii by to určitě pomohlo zlepšit.

Tento film se do jisté míry nedá přiblížit, musíte ho sami vidět. Nemusíte se bát hluchých pasáží, vzhledem k délce filmu – necelá hodina, jej zvládne shlédnout každý, kdo bude mít o dané téma zájem.

Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Artcam