Protože „Milénium“ sklízí takové úspěchy, rozhodli se tvůrci přenést jej také na filmová plátna. V prvním díle se režie ujal Niels Arden Oplev, druhé a třetí pokračování má na svědomí režisér Daniel Alfredson. „Muži, kteří nenávidějí ženy“ je film s famózní zápletkou, kdy od začátku do konce vůbec netušíte, co se z tajemného příběhu vyklube. Zároveň je jakousi předehrou celé trilogie. Seznámíte se s Mikaelem Blomkvistem, neohroženým novinářem pracujícím pro časopis Milénium a Lisbeth Salanderovou, tajemnou dívkou, která toho příliš nenamluví. Náhoda svede jejich osudy dohromady, což je zásadní pro vývoj dalších dvou filmových pokračování.

Děj ve snímku „Dívka, která si hrála s ohněm“ je hodně vyostřený, má náboj a konečně poodhaluje divákovi více o temné Lisbetině minulosti, ale i o ní samotné. Mikael Blomkvist s ní zůstává i nadále ve spojení, což jí pravděpodobně zachrání život. Aniž by to dívka čekala, její minulost je víc pochmurná, než sama tuší. Sice v tomto díle budete ušetřeni dalšího téměř autentického podání znásilnění, jinak ale filmaři od násilí či milostných scén neupouští.

V tomto duchu se odehrává i závěrečný díl celé trilogie „Dívka, která kopla do vosího hnízda“. Sice trvá téměř dvě a půl hodiny, a na rozdíl od předchozích dílů není už tak akční, nicméně si stále drží svou tvář a charakter. Dalo by se říct, že je to taková dohra. Vysvětlí se všechny záhady, tajemství i otevřené záležitosti jako například, zda Lisbeth skončí znovu v psychiatrické léčebně, nebo zda Milénium ustojí tlak i děsivé výhružky, a opravdu přinese ve svém dalším časopise šokující spiknutí. Film byste určitě měli vidět až po zhlédnutí zmíněných předchozích titulů. Děj je trochu náročný na množství postav, které se celým příběhem od začátku proplétaly. Filmové zpracování je však znamenité, herecké role skvěle zvolené a co rozhodně potěší každého diváka – i tento díl má pořádný finiš. Nic se nezamete jen tak do kouta, či to nepřejde do absurdních neuvěřitelných situací. Naopak vše se odehrává tak, jak by se to mohlo přihodit v reálném životě. Tedy pokud by skutečně některé vládní či nevládní organizace vyvíjeli takovou iniciativu.