Tron, známý především z počítačových her, se poprvé divákům představil ve stejnojmenném snímku už v roce 1982. Jehož režisérem byl Steven Lisberger. V tehdejší době se jednalo o poměrně průkopnický nápad. Film byl svým námětem zajímavý a k jeho realizaci se používala nová počítačová animace i netradiční vizuální efekty. Akční scény každému braly dech. Loňský rok přinesl nečekané oznámení – těšte se na nového filmového Trona! Mělo jít o přímé pokračování k předchozímu snímku, samozřejmě nepřekonatelně lepší o využití dnešních technologií a převedení do 3D obrazu. A jakého výsledku jsme se dočkali?

Zármutek a zklamání čeká nejen nezasvěcené diváky, ale pravděpodobně i fanoušky. To co novému Tronovi schází, by se dalo shrnout do dvou bodů, které mluví za vše – nedokonalý příběh a málo akčních scén. Nápad tomuto filmu určitě nechybí, naopak je neotřelý, a pokud by se původní myšlenka rozvíjela trochu více do hloubky, určitě by nám nepřipadal tak slaboduchý. Nejzajímavější je totiž jeho první část. To má divák možnost napjatě pozorovat, o co asi půjde a nechá se vtáhnout do děje. Ve chvíli, kdy se ale očekává pořádný rozjezd, hlubší smysl nebo nějaká nečekaná zápletka, nastupuje otřepané klišé. Kdybyste si v tu chvíli dali pauzu, a zkusili jen tak odhadnout, jak to celé asi skončí, nespletli byste se.

Nepříjemné je také to, že některé trailery promítané v kinech nebo třeba na internetu, prozradili ze svého příběhu příliš. De facto vystihly vše podstatné z filmu, čímž sice nalákaly, ale ztrácí smysl na něj chodit. Žádné překvapení vás už nečeká.  Není to však první, a bohužel ani poslední film, u kterého se to stalo. Co však stojí za pozornost je fakt, že můžete narazit i na takový trailer, který upoutává úplně na jiný příběh, než ve skutečnosti uvidíte. Podařilo se nám ho vypátrat na stránkách filmové databáze ČSFD. Jak upoutávka souvisí s novým filmem však tuší asi jen Tronovi nejvěrnější zasvěcenci.

Druhým zmíněným záporným bodem je málo akčních scén, a to jak na české, tak i americké poměry. Samozřejmě, že nebudeme nadšení, když od začátku do konce filmu budeme sledovat jen jednu bitvu za druhou, střílečky nebo honičky bez nějakého hlubšího příběhu. Stejně tak nás ale neuspokojí, že během dvou hodin uvidíme jen tři malé rvačky. Na závěr by se očekávalo nějaké rozuzlení, napínavý souboj mezi dobrem a zlem, ale bohužel marně. A přitom je k tomu krásná příležitost. Po chvíli však pochopíte, že obrovská armáda je ve filmu jen pro efekt, nikoli pro praktické použití k nějaké bojové scéně.

Jediným, byť velkým kladem, celého filmu Tron: Legacy tedy zůstává jeho 3D podoba. Je škoda, že ve smyšleném světě, jaký tento příběh nabízí, se nevyužilo více kreativity. Lze to však omluvit tím, že se tvůrci chtěli držet předlohy. Jinak stojí trojrozměrné zpracování určitě za pozornost. Je vkusné a nápadité. Bohužel však také to jediné, co vám při sledování Trona rozbuší srdce a zrychlí tep.