Zpracování první filmové části knižního dílu „Harry Potter a Relikvie smrti“ je stejně pochmurné jako děj samotný. Slibné ukázky vyvolávají velké očekávání, které se bohužel nakonec mění ve zklamání. Mnozí diváci se raději budou vracet k prvním filmovým dílům jako je „Harry Potter a Kámen mudrců“ nebo „Harry Potter a Tajemná komnata“. Ne však proto, že v nich povětšinou převládá pozitivní děj a každou chvíli někdo neumírá, ale kvůli tomu, že si je mohou v klidu vychutnat a bez potíží pochopí, co se děje, kdo se s kým kamarádí a nebudou jim unikat různé souvislosti mezi postavami.

„Relikvie smrti“, ač z upoutávek působí jako akční dvou a půl hodinový snímek, nemile překvapí svým překombinováním, které dokonale potlačilo jak příběh samotný, tak i hlavní bitvy. Nejakčnější scéna se odehraje hned v úvodu filmu. Ne, že by se po zbytek příběhu nic zásadního nedělo, ale veškeré další boje i útěky jsou nastíněny pouze ve zkratce a působí dost osekaně. Divák, který se s Potterem setkává poprvé, vůbec nemůže pochopit, v jak vážném ohrožení života se tento chlapec nachází, protože povětšinou, kdykoli se blíží nějaké nebezpečí, chlapec z něj lehce vyvázne pouhým přemístěním se na jiné místo.

Přirozeně se očekává, že každý díl má nějaký vrcholný okamžik, který je nejen překvapivý a napínavý pro diváka, ale také nějak zajímavě zpracovaný. Když vzpomeneme na Harryho boj o Kámen mudrců, nebo s baziliškem v Tajemné komnatě, můžeme si jen smutně povzdechnout, nic takového nás v tomto díle nečeká. Je to, jako byste zapomněli osolit polévku a čekali, že ji strávník sní jen proto, že má hlad. Filmoví tvůrci podávají příběh jako velkou záhadu plnou zvratů. Cožpak zapomněli, že Potterovi příznivci mají všechny příběhy načtené od A do Z a ví tedy přesně, co se kdy stane?

To je bohužel nejhlavnější kámen úrazu „Relikvie smrti“. Zatímco na jedné straně je film podáván překvapivě, jakoby ho nikdo nikdy nečetl, na straně druhé, se automaticky předpokládá, že jste do detailu seznámeni se všemi ústředními i vedlejšími postavami, se vším, čím si kdy kouzelnický svět musel projít, a tak dokonale pochopíte řadu věcí, které jsou v příběhu nastíněny nebo jen lehce zmíněny. Pokud jste chtěli do kina vytáhnout svou drahou polovičku či třeba kamarádku, jež žádnou knížku nečetla, anebo skončila u čtvrtého dílu, rychle pusťte nápad z hlavy. Museli byste jim dělat tichou nápovědu v průběhu celého filmu a je dost pravděpodobné, že by se i tak nudili.

Při odchodu z kina se dost možná budete cítit jako byste právě snědli Eintopf. Tradiční německé jídlo, přezdívané také jako „jídlo z jednoho hrnce“, tento smíšený pocit dokonale vystihuje. Ve značně zahuštěné polévce můžete najít mnoho zeleniny, od mrkve, přes pórek, čočku, až po brambory, ale také různé druhy masa, párků i buřtů. Němci mají tento pokrm velmi rádi, Češi však dají raději přednost klasické bramboračce než překombinované polévce z říše divů. Obdobné je to i s „Harry Potterem a Relikvií smrti“. Zatímco fanoušky v Americe nejspíše uspokojila, vaše očekávání tento film pravděpodobně nenaplní.

Od začátku do konce musíte neustále dávat na sto procent pozor co se děje, protože je všechno nasekané vedle sebe, ale přitom máte pocit, že se na plátně vlastně vůbec nic neděje. Pokud si chcete alespoň trochu zlepšit svůj zážitek, můžete zajít do IMAXu, kde uvidíte Harryho Pottera s přáteli na 20 metrů vysokém a 25 metrů širokém plátně. 3D zpracování tentokrát ale nečekejte, do toho se filmaři nevrhli. A není se čemu divit, měli by velký problém vybrat nejzajímavější scénu, která by trvala déle jak 10 minut.