Herec Roman Zach ztvárnil jednu z hlavních postav nového filmu režiséra Davida Jařaba „Hlava-ruce-srdce“. Zvláštní role poručíka Rotha a doba první světové války Zacha baví, navíc si dlouholetou spolupráci s Jařabem pochvaluje. Kulturnímu servisu Puls se svěřil se svými pocity a dojmy ze snímku.
Sedmatřicetiletý Roman Zach je známý z několika televizních seriálů jako Redakce, Ordinace v růžové zahradě, Letiště, Soukromé pasti či Zázraky života, ale také z filmů. Ať už z debutového Jařabova snímku Vaterland - Lovecký deník, případně z díla Ženy v pokušení. Na divadelních prknech ho můžete nejčastěji vidět v divadle Komedie.
Ve filmu Hlava-ruce-srdce hrajete poručíka Heinricha Rotha, jak byste ho charakterizoval?
Další dvě hlavní role ztvárňuje Martin Finger a Vitkorie Čermáková. Každý z nás tří symbolizuje ve filmu jednu postavu. Já hraju srdce, jde o nadčasovou emocionální postavu. Martin znázorňuje rozum a já zjistil, že jednostrannost k ničemu nevede. Poručík Roth by potřeboval být tím rozumem korigován, přidal bych mu něco z toho Martina.
Vaše postava přijde ve válečných bojích o ruku, kterou pak pošle herečce Kláře, jejichž osudy se prolínají. Jak se vám hrálo „bez končetiny“?
Bylo to určitě zvláštní bez ruky. Musel jsem se hodně učit a studovat. Naučil jsem se takový trik, jak jí mít zkroucenou, aby to nebylo poznat. Také jsem trochu pochopil, jak se musí žít lidem s nějakým podobným handicapem. Ale někdy to prostě nejde ovládnout. Když jsem například padal, instinktivně jsem si před sebe svou ruku dal.
Bylo to určitě zvláštní bez ruky. Musel jsem se hodně učit a studovat. Naučil jsem se takový trik, jak jí mít zkroucenou, aby to nebylo poznat. Také jsem trochu pochopil, jak se musí žít lidem s nějakým podobným handicapem. Ale někdy to prostě nejde ovládnout. Když jsem například padal, instinktivně jsem si před sebe svou ruku dal.
V určité fázi snímku chodí poručík Roth do přírody, kde v jedné scéně promlouváte právě se svou rukou, ale také se sovou a lvem? Kolik se toho dělalo v postprodukci a jaké to byly pocity pro vás?
Kromě toho lva se to točilo celé naživo. Je to vlastně takový splněný sen, že jsem si mohl povídat s někým, s kým si normálně povídat nemůžu. Bylo to takové magické. Navíc spojení s přírodou mi dělá velmi dobře, nemusíte nic řešit. A ještě k tomu lvovi, tam jsem si uvědomil, jak je to strašně velké zvíře. Zajímavé bylo, že když se lvovi nechtělo, tak se prostě netočilo.
Kromě toho lva se to točilo celé naživo. Je to vlastně takový splněný sen, že jsem si mohl povídat s někým, s kým si normálně povídat nemůžu. Bylo to takové magické. Navíc spojení s přírodou mi dělá velmi dobře, nemusíte nic řešit. A ještě k tomu lvovi, tam jsem si uvědomil, jak je to strašně velké zvíře. Zajímavé bylo, že když se lvovi nechtělo, tak se prostě netočilo.
V jiných scénách vysedáváte celé dny v ohradě s desítkami kohoutů, jak jste si mezi nimi připadal.
Původně jsem se jich trochu bál. Byl jsem zvědavý, co se stane. Ale pak jsem mezi nimi byl spokojený. Stal jsem se takovým jejich vůdcem. Je to s nimi jako ve společnosti lidí, vytvořily se určité skupiny, které proti sobě válčily. Já byl jako jeden z nich. Nakonec jsem je od sebe odděloval.
Původně jsem se jich trochu bál. Byl jsem zvědavý, co se stane. Ale pak jsem mezi nimi byl spokojený. Stal jsem se takovým jejich vůdcem. Je to s nimi jako ve společnosti lidí, vytvořily se určité skupiny, které proti sobě válčily. Já byl jako jeden z nich. Nakonec jsem je od sebe odděloval.
S Davidem Jařabem spolupracujete už dlouho. Co vás zaujalo na tomto díle, když jste četl scénář?
Zajímalo mě všechno. Když jsem to četl vícekrát, stal se z toho jiný příběh, vystoupila jeho vrstevnatost. Každý tomuto dílu porozumí po svém. Děj je zasazen do období první světové války, což bylo zlomové období ve dvacátém století. Pak vlastně nastala moderní doba.
Zajímalo mě všechno. Když jsem to četl vícekrát, stal se z toho jiný příběh, vystoupila jeho vrstevnatost. Každý tomuto dílu porozumí po svém. Děj je zasazen do období první světové války, což bylo zlomové období ve dvacátém století. Pak vlastně nastala moderní doba.
Text: Pavel Urban
Foto: Bontonfilm
