Grace, kněžna monacká: Film, který naštval Monako

grace kněžna monackáSkutečné životní příběhy fascinují diváky od nepaměti. Po všech možných, často velmi amatérských, zpracováních tragické pohádky princezny Diany bylo jen otázkou času, kdo a kdy přenese na filmové plátno i životní příběh někdejší herecké ikony a monacké kněžny Grace.


Na vrcholu hollywoodské slávy se herečka Grace Kelly vzdala kariéry, aby se usadila v malinkém monackém království, vdala se za knížete Rainiera III. a stala se matkou tří dětí. Ze dne na den se stala princeznou a jakkoliv zní její příběh pohádkově, právě tahle životní role byla tou nejtěžší. Svazující pravidla královského dvora byla pro svobodomyslnou Američanku mnohdy utrpěním a Grace se často cítila jak ve zlaté kleci.

Francouzský režisér Olivier Dahan není v tomhle žánru žádný nováček, na kontě má už strhující snímek Edith Piaf. Scénář k filmu ležel v Hollywoodu už od roku 2011 a označovali ho za nejlepší doposud nezpracovaný projekt. Pro svůj příběh, který se odehrává v roce 1962 na pozadí krize s Francií, si režisér do role kněžny vybral krásnou Nicole Kidman.

Sázka na australskou krásku se vyplatila, protože je to především její herecké umění a zároveň nehraná aristokratická křehkost, které drží příběh plný velkolepých scén pohromadě. Vžít se do role opuštěné ženy v domácnosti toužící po svém původním životě v záři reflektorů, se Nicole podařilo dokonale. V rozporu, zda podlehnout naléhání Alfréda Hitchocka a zahrát si v jeho filmu, nebo respektovat přání dvora, se v určitém ohledu může najít mnoho žen divaček bez ohledu na to, jestli jsou zahalené do drahých látek od předních návrhářů, nebo bydlí v paneláku.

 

grace kněžna monacká


Monako se na film - slabě řečeno - moc netvářilo a královská rodina se oficiálně od snímku distancovala. Nicole Kidman dokonce na filmovém festivalu v Cannes diváci vypískali. Sám Dahan otevřeně přiznává, že si jen přečetl pár biografií, aby si udělal o životě kněžny základní představu, ale rozhodně mu nešlo o to pustit se do nějakého bádání po dosud neobjevených faktech. Příběh si prostě poskládal podle sebe a postavil na „intuici“. „Můj film není životopis, ale portrét ženy v konkrétním momentu jejího života,“ říká.

Jeho otevřenost je sice sama o sobě chvályhodná, ale i poněkud alibistická. Už jen z úcty k žijícím potomkům královského páru by bylo možná fér se přeci jen do těch faktů o trochu víc zahloubat. Prospělo by to nejen svědomí zúčastněných, ale především samotnému filmu, na kterém je znát, že Dahan režisérské umění ovládá a až na pár patetických scén je příběh celou dobu vlastně docela příjemně koukatelný.


Text: Markéta Štěpánková
Foto: Oficiální foto filmové společnosti





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Vánoce 2017 aneb plánujete nějaké kulturní dárky?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání