Jaromír Nosek: Co víc si přát, než hrát různá povolání

jaromír nosekSympatický herec Jaromír Nosek (36) září hlavně na divadelních prknech, ale je známý také z řady filmů či úspěšného seriálu Vyprávěj. Původně vlastně ani hrát nechtěl, ovšem nyní už víme, že by byla škoda přijít o jeho výkony na jevišti i před kamerou. Upřímný herec na volné noze také velmi rád cestuje.


V mládí chtěl jít z gymnázia v Semilech na AMU či dokonce na medicínu, nakonec ale vyhrálo herectví. Vystudoval JAMU v Brně a pak už se rozjel po angažmá v různých divadlech po celé republice. Nakonec však zakotvil v Praze, kde se mu líbí a daří.

jaromír nosekJak jste se vůbec dostal k herectví?
Mně divadlo připadalo celkem normální, protože táta byl asi třicet let ochotníkem. Já chtěl dělat něco jiného. Někdy ve třeťáku na gymplu jsem ale připravoval školní představení. Jel jsem na dílnu k Petrovi Laurichovi do Turnova. Pak jsem byl i na dílně s pány Císařem a Kracíkem a říkal jsem si, že je to docela dobré. Takže, i když jsem divadlo původně nepreferoval, tak jsem u něj skončil.

A teď byste se ještě dokázal věnovat něčemu jinému?
Ale ano. Mám docela rád manuální práci, což se u herců moc nevidí, ale divadlo i natáčení mám rád. Co víc si přát, než když můžete hrát různá povolání.

Jako velmi mladý jste dostal i první velkou roli ve filmu Rebelové. Jak na tu dobu vzpomínáte?
On je velký rozdíl mezi Prahou a Brnem. V Praze je všechno zrychlené a už klidně v prváku na DAMU točíte nějaký seriál, zatímco na JAMU o vás nikdo neví. Rebelové byl můj první film. To byl rok 2000 a mně bylo dvaadvacet, což není na dnešní dobu bůhvíco. Ale tenkrát to bylo něco, takže jsem si toho hrozně vážil.

Po Rebelech jste počítal s tím, že se další nabídky jen pohrnou?
Samozřejmě, byl jsem v tom asi půl roku. Ale vlastně se vůbec nic nestalo. Pořád to byly jen castingy a až asi po šesti letech mi někdo zavolal na nějakou malou roli. A já říkám: ‚Kdy mám přijít na casting?‘ A oni na to: ‚Ne, to už máte roli.‘

 

„Vysněnou roli nemám“


Přesto jste ale hrál v úspěšných komediích jako Román pro ženy či Účastníci zájezdu.
Jasně, ale i tam to byla kola castingů. Nikdy jsem nehrál hlavní roli. Trend je takový, že kdo je známý, ten točí. Vždycky jste ale známý jen ohraničeným časem. Když jsme točili Román pro ženy, říkala nám Simona Stašová, že vlastně pořád něco natáčela, ale až od Pelíšků začala točit velké role a teď je v každém druhém filmu. Ale dobře ví, že za rok to může být někdo jiný.

jaromír nosekVy jste v tom minulém desetiletí hodně cestoval a hostoval po divadlech, bylo těžké se někde prosadit nastálo?
Já vystudoval muzikál, což mě moc nebavilo, takže už při škole jsem dělal s lidmi z činohry. Nakonec jsem měl absolventské představení za muzikál i činohru. Měl jsem období, kdy jsem hrál po celé republice. Ještě před pár lety jsem zvládl za měsíc dvacet jedna různých představení v jedenácti divadlech, což byl fakt úlet. Teď hraji asi jedenáct věcí v pěti divadlech, což už se dá zvládnout.

Nemáte problémy si zapamatovat tolik textů?
Ani ne, spíš mám problém se je učit. Mě z toho vždycky musí zkoušet žena, nebo třeba někdo v divadle. Ale když se text jednou naučíte, tak už v té hlavě je.

Nyní jste hercem na volné noze, je to skutečně lepší, než být někde napevno?
Já myslím, že je. Lidi, co jsou v angažmá, tak to sice berou jako jistotu a chtějí se svým souborem utvářet to dané divadlo. Mně ale přijde lepší být na volné noze, kdy můžu hrát v různých divadlech a nepodléhá to stereotypům, kdy hrajete pořád se stejnými herci. Teď jsem se s kamarádem, co je ve stálém angažmá, díval na jeho výplatní pásku. Je mu 42, má rodinu a na výplatní pásce má 14 800 korun, což mi přijde jako neadekvátní ohodnocení, ale s tím nejde nic dělat, na to jsou tabulky. Proto se pak lidi diví, když si říkáme velké peníze za natáčení, třeba 10 000 Kč za den. Ale je to takový benefit za to, že v divadle máte malé peníze. Na volné noze dostanete např. 2500 korun za představení, ale předtím dva a půl měsíce zkoušíte zadarmo, takže než se vám peníze vrátí, tak to trvá.

A nehrozí, že by šli všichni na „volnou nohu“?
To zase ne. Herci v angažmá to berou jako jistotu, že nepřijdou o práci. Kdežto na volné noze máte třeba během dvou měsíců pět derniér a najednou zjistíte, že budete mít dvakrát míň peněz a samozřejmě i práce. Ale ono i divadel, kde chtějí mít s herci stálou smlouvu, je čím dál míň. Spíš s nimi podepíšou smlouvu, že u nich budou, ale není to angažmá jako takové a dostávají gáži za představení. Na stálém angažmá je původní výplata třeba 27 000 korun, ale to divadlo z toho musí zaplatit skoro polovinu někomu jinému za různé poplatky a daně.

Máte nějakou vysněnou roli, ať už na divadle, či ve filmu?
V divadle jsem hrál třeba Alexe v Mechanickém pomeranči, nebo Caleba v Na východ od ráje to byly hezké role, co jsem měl rád. A ve filmu bych byl rád, aby to nebyly bláboly. Ale přímo vysněnou roli nemám.


Dává Jaromír Nosek přednost hraní ve filmu, nebo v divadle? A jaké má plány v osobním životě? Další zajímavosti o tomto sympatickém herci nabídne Kulturní servis Puls ve 2. části rozhovoru již v neděli 11. května 2014.

 


Text: Pavel Urban
Foto: Archiv umělce





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání