Yves Saint Laurent: Depresivní módní přehlídka

yves saint laurent Životopisné drama Yves Saint Laurent vstoupilo do kin s velkou slávou a očekáváním. Módní hrdina, ikona, génius. To vše je provoláváno na účet jedné z nevýraznějších osobností milionového průmyslu - Laurenta. Naštěstí se však režisér Jalil Lespert vyhnul nostalgickému vzpomínání a podrobně plynulému ději, který z feťáka a alkoholika, jež se na módu upnul proto, že je to jediné, co ho dokáže udržet při životě, dělá zářného reka.


Není to načančaná módní přehlídka, je to její smutné zákulisí. Snímek jde možná tak trochu proti všemu, co by měla biografie splňovat. Už díky tomu, že se natáčení uskutečnilo se svolením Pierra Bergé, je jasné, že si bývalý milenec a partner, který je považován za nejdůležitějšího muže Laurentova života, chtěl také tak trochu přihřát polívčičku. Film se tak, proti očekávání, více než na samotnou módu, soustředí na návrhářův milostný život, jeho problémy s alkoholem, drogami, vztahy a to, jak tyto aspekty ovlivnily jeho tvorbu. Příběh z něj nedělá hrdinu, ukazuje depresivní veselí a genialitu v až hrůzné podobě. A právě to může být kamenem úrazu celého filmu.

V podstatě jde o vyprávění Bergého, jehož ve filmu ztvárnil Guillaume Gallienne. Je to vlastně sonda do duše Yves Saint Laurenta, prostřednictvím jeho milence a partnera. Možná ublíženého, možná zhrzeného, rozhodně ale odhodlaného postavit Laurenta, nebo aspoň firmu, pevně na nohy a být pravou rukou i životní oporou. I proto jsou události do doby, než se tito dva muži seznámí, značně zmatené a rozmazané a svým způsobem fádně hezké. Chybí jim totiž ono kouzlo osobního příběhu. Ten se rozplétá právě ve chvíli, kdy v té době už milenci, zakládají módní dům Yves Saint Laurent.

 

yves saint laurent


Tady se rozjíždí poněkud zvláštní životopis, stavěný spíše, než na datech a událostech, na intimních momentech a soukromých problémech. Jenže to je to, co musíme vědět, abychom si dokázali poskládat obrázek o slavném návrháři. To jsou ty poslední dílky, které zůstávaly pod pokličkou. To je to, co ovlivnilo veškerou jeho tvorbu. Ano, pravděpodobně všichni známe děj příběhu, pravděpodobně nám nepřinese zásadní zvraty, které se odehrály během Laurentovi kariéry, a také pravděpodobně budete z kina odcházet s tím, že tohle jste přeci dávno věděli. Ale nalijme si čistého vína.

Právě všechny ty neshody, úzkost, zrady, všechny osobnostní rysy hlavního aktéra i lidí kolem něj, které film tak barvivě vykresluje, to je to, co z něj utvořilo osobnost, jakou Yves Saint Laurent byl. To všechno mu zavdalo tvořit způsobem, kterým tvořil. Film konečně odkrývá i nejhlouběji uložené části příběhu a to je to unikátní. Snímek přináší nový pohled na umělcův život. Sice hysterickým a poněkud uřvaným způsobem, který zřejmě ne každý snese, ale právě to mu dává jistou šťávu.

Upozadění Laurenta, který se během příběhu stává slabší a slabší postavou, je sympatickým počinem, kterým snímek neheroizuje jeho osobnost, ale naopak ukazuje sílu jeho okolí, jeho vliv a to, jak by bez něj návrhář, ze kterého se v průběhu života stává troska, v podstatě nebyl schopný fungovat. Snad poprvé tu nelze hrdinovi prominout to, do čeho se uvrtal. A na jednu stranu je to dobře. Film totiž na osobnost vrhá světlo, které sice nelichotí, za to přehnaně nevyzdvihuje něco, co si vyzdvihnuto být nezaslouží a nerozvíjí problémy, díky nimž by snímek zabřednul do nudné a bezcílné podívané.

yves saint laurent


V podání Pierra Niney je Yves Saint Laurent zpočátku plachou, i přesto silnou osobou v tom, co dělá. Naprosto dokonalé je ale ztvárnění jeho upadajícího vlivu a ztráty kontroly nad sebou samým i svou prací, spolu se ztrátou hezké tvářičky, kterou všichni tak zbožňovali. Nejvýraznější osobností ve filmu však není Laurent, nýbrž Pierre Bergé, kterého ztvárnil Guillaume Gallienne. Muž jeho života je s ním přes neshody od začátku do konce. A nelze se ubránit pocitu, že to Bergé nedělá jen z čisté lásky, nicméně té je tam tolik, i poté, co se jejich vztah rozpadne.

Absolutně geniální je zpracování momentu, kdy je Laurent už v podstatě na konci svých sil, přesto za ním stojí silný tým lidí, který ho tlačí dál, který v něm vidí onen potenciál, jež jeho i je drží nad vodou. Jedna z posledních scén, kdy zdrogovanému Laurentovi ve stoje slepě aplauduje jeho matka a křičí bravo, v podstatě shrnuje sílu slávy, která se návrháři dostala a zavírání očí před problémy, kterými procházel.

Zprvu velkým zklamáním pro mě byl konec. S odstupem mi ale jeho ukončení přijde logické. Yves Saint Laurent prostě najednou odešel, bez velkých dramat, v podstatě šťastný, a v podstatě připravený dál tvořit. I oněch velkých módních momentů mohlo být více, stejně jako jejich barvitější zpracování. Móda je v podstatě ale jen pozadím celého příběhu a vyústěním plejády pletek, která protkala život návrháře. Navíc budete-li se opravdu dívat, módy je ve filmu až až, i když ne zrovna na přehlídkovém mole.

Film je prošpikovaný momenty, které balancují na hranici soft porna, je plný hysterie, zachází hlouběji, než by v případě životopisu možná bylo třeba, neukazuje zásadní momenty, ale jejich pozadí a možná bude kolikrát těžké orientovat se v příběhu. Jalilu Lespertovi se však podařil kousek, který asi málokdo nečekal.


 



Text: Tereza Netoličková
Foto: Bioscop





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání