Režisér Tomáš Vorel veřejně prohlašoval, že má k pokračování úspěšných komedií odpor, nevěřil, že nevznikne jen nastavovaná komerční slátanina. O to větší překvapení bylo, když oznámil, že na plátně rozjede další osudy „gympláckého“ Petra Kocourka (Tomáš Vorel) a Michala Kolmana (Jiří Mádl).
Zatímco na gymplu si kluci na dospělé víceméně vážně hráli a v jejich chování se stále odrážela určitá nevinnost, Vejška je hodí do reality jako dva hotové charaktery. Kocourek s Kolmanem se sice dál vydávají na noční grafitti výpravy, ale už to dělají tak nějak koncepčně, ne jen aby ukázali, že zvládnou adrenalinové útěky před neohrabanými strážníky městské policie.
Kocourkova pohnutka je jasná – street art je jeho život a snahu dostat se na nedostupný UMPRUM (pozn. redakce: Vysoká umělecko-průmyslová škola) bere vážně. Kolman pohnutky a sny nemá, i když by Kocourkově nadání alespoň s minimální snahou a zaujetím konkurovat mohl. Jen se mu prostě nechce. Otec mu zařídil pohodlné místo na VŠE (pozn. redakce: Vysoká škola ekonomická) v Praze, vybavil ho naditou peněženkou a Kolmanovy dny mají paradoxně stereotypní scénář: „úplatky učitelům - noční drogový večírek - sex s neokoukanou spolužačkou“. Peníze, které vydělají s Kocourkem za opravdové zakázky, jsou pro mladého zbohatlického synka jen příjemným kapesným – na panáky a trochu kokainu, který s chutí distribuuje jejich zhuleně mimózní bývalý spolužák.
Když do Kocourkova života vstoupí krásná Julie (Eva Josefíková), rozehrává se ještě zřetelněji na první pohled možná neviditelný propastný rozdíl mezi jejich vnímáním světa. Zatímco Kocourek je přes všechny své deprese z neúspěchu a vlastní nedostatečnosti vlastně citlivý a zásadový kluk smutně přihlížející alkoholové závislosti své matky, Kolman jede ve vyjetých kolejích svého otce – koupit se dá každý… Možná i Julie.
Scénář spolu s Tomášem Vorlem napsal přední street-artový umělec Pasta Oner, který prohlásil, že „Gympl je odvar reality“. Chtěl, když už má film o prostředí undergroundových umělcích žijících na hraně zákona vzniknout, aby byl autentický, neromantický, dynamický. Právě autentičnost byla hlavním krédem Tomáše Vorla. „Humor není gymplácký, prvoplánový, ale smějete se také. Herci hrají opravdověji, realističtěji, dojemněji,“ říká. A je to tak. I divákovi, který zachytí v humorných sarkastických scénách hořkosladký podtext, vlastně nezbude nic jiného než se smát. Třešničkou na dortu je pak impozantní hádka Kolmanových rodičů (Ivana Chýlková a Jan Kraus), kde nechybí golfová hůl v rukou běsnící manželky, milionářský interiér v milionářské vile a manžel bezcharakterní šmejd.
Celý film spojuje ještě jeden nepřehlédnutelný prvek – hudba. I ti, kteří zrovna neholdují hip-hopu a rapu, si po chvíli nevědomky uvědomí, že texty a hudba Mika Trafika a Vladimira 518 k Vejšce prostě patří.
Film vznikl v koprodukci České televize, což ve výsledku tvůrce postavilo před otázku, jak moc budou muset film pro televizi „osekat“, aby se mohl vysílat před desátou hodinou. Sprejeři přece nebudou mluvit podle pravidel českého pravopisu… V kině se ale těšte na tu „necenzurovanou“ verzi!
Text: Markéta Štěpánková
Foto: Oficiální foto filmu
