Když Petr Vachler zakládal v roce 1993 dnes již prestižní filmové ceny Český lev, pravděpodobně ho ani ve snu nenapadlo, že bude po 20 letech čelit nátlaku na jeho nedobrovolný prodej. Na druhou stranu v České republice je možné ledacos a žádná mise tady není „impossible“, spíše naopak. A naskytne-li se příležitost rýpnout si do někoho, kdo pracuje na svém vlastním projektu, a ještě do něj investuje svůj čas a peníze, rázem je pro veřejnost i média terčem pozornosti. Je vždy mnohem snazší hodnotit život, skutky a výsledky někoho jiného než sebe samých.

Je nutné brát v potaz, že Český lev nikdy nebyl státní cenou. Chce-li toho někdo dosáhnout, nebo to tak cítí, jde o věc druhou. Paradoxní na celé situaci je, že ČFTA, která dala nyní Vachlerovi „nůž na krk“, je také jeho dítětem. „Českého lva jsem založil v roce 1993 jako živnostník a do dnešního dne vlastním všechna práva na jeho pořádání. Teprve v roce 1995 jsme se s Miroslavem Ondříčkem dohodli, že udělám vše proto, aby vznikla ČFTA a aby byla, mimo jiných aktivit, i rozhodčím orgánem Českého lva,“ nastínil počátky svého projektu i Akademie Petr Vachler.

Česká filmová a televizní akademie také nikdy nebyla státní institucí, ale obecně prospěšnou společností, kterou Vachler rovněž 18 let financoval a staral se o její chod. Již před lety se však vzdal práv zakladatele filmové akademie a svěřil je do rukou filmařů. Ti se po jubilejním 20. ročníku očividně usnesli, že by měl Český lev spadat zcela pod jejich vliv a snaží se zakladatele vystrčit ze hry. Spustila se kvůli tomu náročná jednání, která ale dle slov režiséra a producenta nevedou ke kompromisu, ale jednostrannému návrhu, s nímž se zcela neztotožňuje. Zatímco Vachler byl ochotný propůjčit licenci, ČFTA měla zájem jednat o definitivním odkupu práv.

Začalo se mluvit o částce 25 miliónů korun. Jak se k této horentní sumě došlo? „Nepožaduji 25 miliónů za Českého lva, nikoho nevydírám, ale preferuji slušné a vstřícné jednání o dané situaci. Dvacet let jsem se intenzivně věnoval práci s výročními filmovými cenami Český lev a televizními cenami Elsa i jejich financování, se všemi riziky prodělku, která například u Elsy nastala. O tomto prodělečném projektu semnou nikdo nejedná, i když ČFTA byla rozhodčím orgánem,“ prozradil Vachler a pokračoval v nastínění situace. „Požádal jsem, aby akademie udělala návrh. Licenční poplatky navrhlo samo její prezidium. Na setkání jsem byl opakovaně tázán, za kolik bych celého Českého lva prodal. Odpověděl jsem, že pokud by to bylo nevyhnutelné, tak hypotetickou hodnotu za 20 let práce je pro mě rozpočet jednoho celovečerního českého filmu. Zdůraznil jsem však, že pokud někdo chce něco koupit a já nemám zájem o prodej, návrh musí udělat protistrana.“

Prezidium zakladateli Českého lva nabídlo pouze prodej, nikoli licenci, který by probíhal ve splátkách v následujících 10 letech po jednom miliónu korun. Ačkoli chtěl Vachler jednat i o dalších možnostech, nesetkal se dle jeho slov s úspěchem. „Z principu jsem se snažil jednat o jiných alternativách, než je prodej. Bohužel, zatím neúspěšně. Byl jsem připraven postoupit licenci za původně navržených podmínek, ale ty se změnily v postupný desetiletý splátkový prodej. Tato nabídka mi byla sdělena bez dalšího možného jednání směřujícího k oboustranné spokojenosti. S návrhem a postupem primárně nesouhlasím,“ uvedl režisér a producent k dosavadnímu postupu. O jeho dobré vůli svědčí i fakt, že 3. března 2013 po dlouhých 18 letech rezignoval na funkci ředitele ČFTA, aby nevznikaly spekulace, že se snaží mít na tento orgán vliv.

Zda Petr Vachler ustojí tlak, který je na něj vyvíjený, ponechá si veškerá práva a bude provozovat i Českého lva 2013 je v tuto chvíli ve hvězdách. V takovém případě by Česká filmová a televizní akademie pravděpodobně založila nové ceny, které by měla konečně plně pod svou kontrolou. Český lev zaznamenával vždy kladné i záporné ohlasy. Někdo vytýká provedení, jiný styl, další Vachlerův neoblomný vegetariánský přístup, který galavečer rovněž ovlivňuje. Všechny tyto prvky však dodávají cenám jedinečnou tvář a hlavně originalitu. Prestiž a dobré jméno k jakému se vypracovaly, jsou bezesporu dílem dlouholeté tvrdé práce, která zasluhuje úctu a respekt. Škoda jen, že budí zároveň i touhu po moci.

Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Kinobox

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• Anglika se vrátila na prkna Divadla Broadway po 9 letech
• Držte si čelovky, v Praze a Brně odstartuje Noční běh pro Světlušku
• Hudební festival Hrady CZ startuje na Točníku jubilejní letní tour k 10. ročníku
• Hudebně-švestkový festival Vizovické Trnkobraní bude již tento pátek a sobotu
• Na festival Okoř byla cesta jako žádná ze sta