Láska je pomalá, přesto hluboce zasahuje

LáskaŽe láska i ve stáří hory přenáší, může v dnešní době plné rozvodů vyvolat pochyby. Přesto však do našich kin míří oceňovaný film o milostném poutu mezi starými manžely. Nečekejte však gerontofilní romanci, ale neobyčejný snímek o obyčejných lidech.


Staří manželé Georges a Anne jsou stejný pár se stejnými problémy jako kterýkoli jiný. Dřívější učitelé hudby ji už nyní jen poslouchají a zajímají se, jak se vede jejich potomkům. Vše by šlo nejspíš v zajetých kolejích, nebýt toho, že si stáří na jednom z nich vybralo svou daň — Anne prodělá mozkovou mrtvici. Ač se ze začátku zdá, že normál se brzy vrátí, musí se nakonec okolí podřídit nečekané změně. Jinak se k tomu však staví manžel, starající se o nemocnou ženu, rozdílně dcera a jiný pohled má i oslabená manželka.

Německý režisér Michael Haneke natočil velice citlivý a zasahující snímek, jenž zachycuje sklon života a naděje. Ač je hned od začátku jasný konec, i tak divák přeje hlavním protagonistům štěstí. Nečekejte však zázraky, film plyne bez velkého počtu překvapení k vytyčenému konci.

A plynulost je právě jedním z problémů tohoto díla. Celé tempo je v dokonalém souznění s věkem a jednáním postav — vše trvá dlouho. To by nebylo kamenem úrazu, kdyby se snímek z pomalého začátku rozjel do rychlejšího běhu. K tomu ale nedochází. Ačkoli film díky táhlému chodu může více zasáhnout divákovy city, tak zároveň nastává riziko, že v druhé půli bude otravovat.

 

Láska


Výkony obou starých herců v hlavních rolích drží celý příběh. Hlavně na Georgesovi, kterého hraje Jean-Louis Trintignant, je krásně vidět vnitřní proměna postavy. Zdatně ho doplňuje Emmanuelle Riva v roli Anne, u jejíhož ztvárnění se může dostavit obava, zda je mrtvice postavy hraná, nebo náhle zastihla herečku. Není proto překvapením, že za svůj výkon byla Riva nominována na Oscara.

Láska je filmem, který divákovi nenasazuje líbivý pohled na stáří. I tak je pohled na „lásku až za hrob“ poutavý, přestože je snímek v některých místech až příliš zdlouhavý. Dílo vám nezvedne náladu, spíše vám ji srazí a budete si přát vidět závěrečné titulky. Ne však kvůli nesnesitelnosti filmu, ale abyste tak pomohli postavám.



Text: Benedikt Lederer
Foto: Artcam





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání