Let stoupá a padá s Washingtonem. Chybí mu pořádný kopilot

LetMezi hrdinstvím a hanbou je jen úzká lajna. Své o tom ví i kapitán letu 277 v podání Denzela Washingtona. Ten celým filmem prolétá jako letadlo mraky. Bohužel však bez pořádného kopilota. Byl to záměr režiséra nebo boží vůle?


Nepříjemný zvuk budíku, sklenička na kuráž, „moučkový cukr“ na nakopnutí a letí se do práce. Tedy, spíše se letí do Atlanty, neboť pilot Whip Whitaker je kapitánem letu, který za několik chvil startuje. Bouřka ani jí způsobené turbulence zkušeného letce nedonutí pohnout ani brvou a brzy už letadlo letí azurovým nebem. Idyla však netrvá dlouho a pár okamžiků před místem doletu se letadlo řítí střemhlav k zemi. Až kaskadérským kouskem a následným nouzovým přistáním zachraňuje kapitán svůj stroj. Když se poté probouzí v nemocnici, je z něj národní hrdina. Radost však trvá jen do chvíle, než přichází otázka: Co dělal kapitán před havárií?

Režisér Robert Zemeckis přestal experimentovat s animací živých herců a po dvanácti letech natočil další hraný film. Snímek je však na tom stejně jako letadlo, o kterém vypráví — stoupá a padá díky Denezelovi Washingtonovi. Ten jako kapitán Whitaker připomíná svou roli z filmu Training Day, za kterou získal Oscara. Jedná se také o kontroverzní postavu, která užívá drogy, pije alkohol a dělá si vše po svém, nedbaje na to, co je správné. Na rozdíl však od Training Day zde Washningtonova postava není tak vyhraněná. Díky tomu je divák chvílemi rozpolcený, zda má hrdinnému letci fandit, nebo mu má být jeho osud lhostejný.

 

Let


Není to však ani tolik vina hlavního protagonisty jako spíš toho, že nemá pořádného „kopilota“, který by povznášel film také. Světlým momentem by mohl být dealer v podání Johna Goodmana, jenž do snímku vnáší svěžest a vtip. Bohužel, kromě drog a několika humorných replik, nemá co nabídnout a ani nedostává prostor. Na druhé straně má možnost více se projevit narkomanka Nicole, hraná Kelly Reillyovou, ale její poselství, že drogy jsou špatné, se opakuje jako zaseklá gramofonová deska stále dokola.

Moralizování je asi tou největší vadou na kráse tohoto filmu. Nejenom Nicole, ale i další postavy stále dávají najevo, že drogy, alkohol a lhaní jsou špatné. Pokud se zrovna neřeší toto téma, jde o Boha. Přestože je již skoro zažitou tradicí, že v amerických filmech se Bůh objevuje stejně často jako vybělený úsměv, i tak je tu „přebohováno“. Dá se to však přežít.

Nové Zemeckisovo dílo na svou dvouhodinovou stopáž rychle plyne a jde doslova po lajně až do konce. Ten jediný je snad až moc roztažený, ale lze jen debatovat, zda je to rozhodnutím režiséra, scénáristy nebo neovlivnitelným božím dílem. Přesto jde o film, ve kterém se divák nemusí bát, že po usednutí do sedačky ho čeká špatný let.



Text: Benedikt Lederer
Foto: Bontonfilm





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání