Český producent, scenárista a režisér Petr Vachler, který je zakladatelem produkční firmy Vachler Art Company a také spoluzakladatelem České filmové a televizní akademie, letos organizuje již dvacátý ročník filmových cen Český lev. Jak sám v rozhovoru připouští, stala se z této činnosti již rutina. Zároveň však dodává, že ho tato činnost po tolika letech stále nepřestala bavit.
Letos připravujete už dvacátý ročník Českého lva, jak tuto skutečnost vnímáte?
„Z časového hlediska mám pocit, že Český lev probíhá každý týden. Z hlediska druhého jsem zjistil, že i kdyby člověk dělal tu nejzábavnější věc na světě, dříve nebo později se stane krásnou, příjemnou, ale přesto… rutinou. A co se týče významu akce pro mě osobně, tak ze začátku jsem měl obrovskou radost, že někdo vyhrál Českého lva, že byl oceněný. A dneska mám radost hlavně z toho, že se točí české filmy a že Český lev může být určitým způsobem jejich přehlídkou. Těší mě, že jsme minulý rok měli asi milion a sto tisíc diváků, takže jsme nechali hluboko za sebou ostatní ocenění - byli jsme sledovanější, než holky v plavkách. A díky tomu se diváci často dozvědí i o existenci některých filmů, které by jinak opomenuli.“
Pro nominační večer jste zvolil moderátorskou variantu osvědčeného Jakuba Žáčka se Simonou Babčákovou. Proč právě oni dva?
„V Čechách je velmi těžké najít dobré moderátory. Touhle profesí se až na pár vzácných výjimek skoro nikdo naplno nezabývá. Na nominačních večerech jsem měl výbornou zkušenost s Honzou Budařem, Tomášem Hanákem, Ester Kočičkovou... Právě Ester jsme často zkoušeli v kombinaci s někým jiným, jednou i s Jakubem, který zase jindy spolumoderoval s Markem Danielem. A letos mě napadlo zkusit ho dohromady se Simonou. Mají v tom praxi, moderují spolu. Taky jsou oba autorští, mají příjemný smysl pro humor a umějí mu správně nastavit hladinku. Myslím, že s jejich nápady a vkusem může být nominační večer velmi příjemnou záležitostí.“
Slavnostní předávání cen bude moderovat Jan Budař. Čím si on zasloužil roli moderátora hlavního večera?
„Tohle bude už jeho druhý hlavní večer. Taky je autorský a výborně se doplňujeme, navíc je pro mě lidsky v kategorii “kamarád”. Leccos jsme spolu zažili. Třeba jsme měsíc putovali po Americe mezi Indiány, kde jsme se ještě víc poznali. Věci, které spolu vymýšlíme, jsou hodně kreativní a zároveň má Honza smysl a odhad pro velmi precizní a do konce dotažený humor. Dělá se mi s ním stejně dobře, jako se mi vždycky dělalo s Jardou Duškem.“
Prozraďte nám alespoň něco málo o připravovaném jubilejním 20. ročníku?
„Určitě můžu naznačit, že hlavní večer bude částečně rekapitulační a vzpomínkový, s ohlédnutím za událostmi, které v našem filmovém světě od roku 1993 proběhly. V nominačním večeru půjdeme ještě dál a trochu si zavzpomínáme na první republiku a lidi, kteří tehdy film dělali hodně od srdce. Což bude mít určitý vztah k aktuální době i v tom, že dnes mnoho lidí dělá české filmy v podstatě jako koníček, jako „srdcařinu“, protože funkci prodejního artiklu nemají. V rámci Evropy jsme se dostali až na samotné nekonkurenceschopné dno. Naštěstí teď, za pět vteřin dvanáct, konečně i přes prezidentské veto prošel nový zákon o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. Samozřejmě, v porovnání s dotacemi, které jdou třeba do zemědělství, to pořád ještě není částka zásadní, ale rozhodně je dobré, že k takovému pozitivnímu vývoji konečně došlo.“
Co byste za sebe popřál českým filmařům v roce 2013?
„Určitě entuziasmus. A taky, aby jedinou dominantou nebyla sledovanost, ale aby hrála pořádnou roli i kvalita. Abychom nebyli tolik tlačeni ekonomickými zájmy, ale našli si v životech i něco navíc. Jakmile je duše umělce příliš svázaná, nedýchá do hloubky. Takže bych chtěl českému filmu popřát, aby získal sílu dostávat se častěji víc do hloubky.“
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Kinobox
