MANIFESTO by se měl v budoucnu konat dvakrát do roka právě po odeznění světových filmových přehlídek, ze kterých se pak sestaví seznam nejpopulárnějších snímků.

Podnět ke vzniku projektu vznikl díky situaci, kdy chybí filmy, které se promítají na festivalech, v běžné distribuční síti. Podle ředitele distribuční společnosti 35 mm Hollywood Classic Entertainment, Jiřího Králíka, dochází v této oblasti stále více k rozdílům. „Je paradoxní, že dobrých a úspěšných festivalových filmů je čím dál víc. Většina z nich se bohužel nedostává do širší distribuce a vidí je jen festivaloví návštěvníci. V poslední době se tak česká kina stále více spoléhají jen na osvědčené komerční tituly, především 3D filmy, které se letos staly velkou módou a atrakcí. Zásadní distribuční změnu chce přinést právě nový projekt Manifesto, který dává vybraným kinům unikátní možnost v předpremiéře a festivalovém balení nabídnout divákům kvalitní filmy, které jsou masově navštěvované na velkých filmových festivalech,“ říká Jiří Králík.

Zároveň také sdělil, že po odeznění MANIFESTa možná diváci seženou vybraná díla i na DVD: „Protože spolupracujeme s týdeníkem Reflex, který vydává edici FilmX, neboli tzv. dobré filmy, tak je možné, že filmy vyjdou právě zde.“

Projekt poputuje v týdenních intervalech po sedmi krajích, kde se představí ve větších městech. Aktuální program nabídne devět filmů, jejichž výběr se váže i na název celého projektu MANIFESTO. M znamená „melodrama“ a reprezentuje ho snímek „Kluci se vrací“, kde po smrti své ženy zůstane novinář Joe sám s malým synem. A si vyložme jako „anarchy in the USA“ pomocí dokumentu „The Runaways“, který mapuje život stejnojmenné dívčí rockové kapely. N jako „normalizační tragikomedie“ přichází s filmem „Muzika“ od našich východních sousedů a jedná se prý o nejúspěšnější slovenský snímek posledních deseti let. I je „iluze věčné slávy“ a k ní příznačně animovaný „Iluzionista“, který se nechce smířit s nezájmem o jeho kouzla. V písmenu F se skrývá „fantasy made in Japan“, k němuž organizátoři přiřadili „Goemon“ inspirovaný japonskou občanskou válkou. E symbolizuje „extrémní násilí“, které spatříme v sugestivním díle o nebezpečných lidských tajemstvích ve snímku „Vrah ve tmě“. S nám nabídne ruský pohled na „svět velké války“ ve filmu „Unaveni sluncem 2 – Exodus“. Odlehčení se nám dostává u T jako „teroristická komedie“ v populárních „Čtyřech lvech“. A konečně O symbolizuje „oslavu mateřství“ s anglickým dokumentem „Mimina“.

Posledně jmenované dílo nabídl Jiří Králík na prezentaci projektu v kině Atlas jako ochutnávku toho, co mohou diváci očekávat. Dokument zachycuje vývoj dětí zhruba v intervalu jednoho roku a nabízí styl výchovy z různých kontinentů. Spatříme zde holčičku ze Spojených států obklopenou všemožnými vymoženostmi pro její zábavu, ale i bezpečnost a v dalším záběru pozorujeme, jak v Monglosku rodiče vytvoří dudlík pomocí sirky a měkkého materiálu nebo se možná až divíme, co všechno afričtí rodiče dovolím svým dětem strčit do pusy. Snímek se ale nezabývá pouze rozdíly ve výchově a stylu života. Citlivě si všímá i osobností dětí, jejich reakcí a nabízí srovnávací situace, takže vidíme, jak se každé z nich učí mluvit, jíst nebo motoricky poznávat předměty. Navíc se dokument odehrává v poměrně krátkém úseku, takže si více všímáme drobných nuancí. Jako reprezentativní ukázka zapůsobila Mimina velmi slibně. Pokud se i ostatní snímky z výběru liší podobným způsobem proti běžné tvorbě, tak se mají diváci na co těšit.