Anna Karenina, dramatický snímek britského režiséra Joe Wrighta (Pokání, Pýcha a předsudek), vstoupí do českých kin už ve čtvrtek 6. prosince. Odvážná adaptace podle románu Lva Nikolajeviče Tolstého ukazuje lásku, bolest, sebeuvědomění i hlubokou beznaděj na pozadí buržoazního vývoje Ruska. A i přes silné a emotivní scény a evidentní snahu vybočit ze zajetých kolejí dřívějších adaptací, může snímek budit rozpaky.
V hlavní roli Keira Knightley (Piráti z Karibiku, Pýcha a předsudek, Vévodkyně) a v režisérském křesle Joe Wright. Spojení, které zaručuje kvalitní podívanou. Filmové duo si tentokrát posvítilo na příběh Anny Kareniny, jejíž postavu si zahrála právě Keira. Očekávaný úspěch, silné emoce a jemné, dokonalé ztvárnění nejmenšího detailu, není žádným překvapením. Tentokrát ale nad hlubokým prožitkem a vkusnými scénami vítězí efekty. A to na plné čáře. Joe Wright se tradičně nenechal zastínit a snímek pojal po svém a velkolepě.
Film plný barev, úžasných kostýmů a divadelních kulis přenáší diváka do silně nevyrovnaného a ekonomicky podkopaného Ruska. Mezi smetánku, lpící na dokonalé image. Velká část děje se odehrává na divadelních prknech, čímž Wright dokazuje svou jedinečnost. A i když jde o odvážný pokus, neskutečně s ním boduje. A na jednu stranu také dohání to, co se do sto třiceti minutového filmu nemohlo nikdy vejít.
S honosnými kulisami se v rychlém sledu prolínají drsné podmínky země i okázalost vysoké společnosti. Zpočátku nabýváte pocitu, že postavy musí každou chvíli začít zpívat a tančit. Scéna střídá scénu a na plátně se mění jedna emoce za druhou takovým způsobem, že vám jde hlava kolem. Ani v nejmenším to ale nenarušuje linii filmu.
Nechybí ani typicky Wrightovské prvky, jakými je dokonalá příroda, perfektně zvládnuté neverbální vyjádření touhy, lásky, nechuti i opovržení, kontrast jednoduchosti a nadutosti a naprosto vypiplaný každičký detail. V postavách se zrcadlí jak špatné, tak dobré vlastnosti. Ze snímku tentokrát silně čiší kýčovitost, ale taková, kterou s radostí prominete.
Klíčové jsou ovšem ve filmu postavy. Ať už jako loutky systému, nebo jen po perfektním životě toužící honorace. A právě tady je zakopaný pes. I přes naprosto skvělé obsazení filmovými hvězdami, se autoři nějak netrefili, co se ztvárnění postav týče a všichni dohromady prostě neharmonizují tak, jak by měli. A ano, výkony jsou excelentní, ale jednoduše to do sebe nezapadá.
U Kareniny se sází spíše na kostýmy. Z Vronskeho (Aaron Taylor-Johnson) rozhodně nestříká charisma a dámy nejdou do kolen a Karenin (Jude Law) je, namísto chladného a kodexy žijícího člověka, spíš nemastný, neslaný chudáček. Láme se to až v druhé části filmu, kde ale naopak drive první půlky střídají až neskutečně zdlouhavé a zbytečné momenty. I intimní scény, kterých je ve filmu hned několik, by zasloužily větší grácii, a i když zachycují přesně to, co mají, finální efekt je lehce trapný a rozpačitý.
Přesto je ale Anna Karenina neuvěřitelně povedeným snímkem, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Stálé téma nenaplněné lásky, žárlivosti, svobody, vstřícnosti i bolesti silně prolnuté s minulou dobou, tehdejší společností, soudy, předsudky i jakousi touhou po dokonalém životě, kterého chtějí lidé dosáhnout, nebo alespoň působit, že ho žijí.
Wright spolu se scénáristou Tomem Stoppardem (Zlatý kompas, Zamilovaný Shakespeare) dokázali to, na co jsme všichni čekali. Vytvořili snímek, ze kterého máte husí kůži. U kterého sníte. Přiková vás k sedačce a nepustí. Snímek, který vás překvapí, a jemuž prominete každou chybičku. Je to film pro romantiky i beznadějné snílky. Film, u kterého se zamyslíte, ale u kterého nemusíte hluboce dumat, jen se prostě necháte unést.
Text: Tereza Netoličková
Foto: Bontonfilm
