Přípravy nového Kozího příběhu finišují, byli jsme u toho!

Kozí příběh se sýremZavítali jsme do zvukových ateliérů České televize na Kavčích horách, kde se tvořily zvuky a ruchy k připravovanému filmu Kozí příběh se sýrem. Ten bude mít premiéru 25. října 2012 a tak se jeho tvorba rychle chýlí ke konci. Setkání se zajímavými lidmi, kteří snímku vdechují život, bylo velmi poutavé a jejich kreativní práce v nás zanechala nevšední zážitky.


Nahlédnout do každodenní práce tvůrců filmu Kozí příběh se sýrem nám umožnilo podívat se na dílo z úplně jiné perspektivy. Mohli jsme si ho tak představit nejen z pohledu laického diváka, ale i z hlediska náročné umělecké práce, která za vytvořením celého a kvalitního díla stojí.

Navštívili jsme zvukařské ateliéry a studia České televize, která je koproducentem snímku. Už během pochůzky skrz chodby či atria směrem ke zvukařským studiím byla cítit tvůrčí atmosféra. A jaká podívaná na nás čekala? Tentokrát jsme zavítali do ateliéru, kde jsme mohli vidět, jak se u animovaného filmu nahrávají ruchy a šumy. Ochotní animátoři a ruchaři nám ukázali způsob, jakým zachycují a nahrávají jednotlivé zvuky, které následně v druhé místnosti zvukaři upravují a mixují tak, aby se dosáhlo přirozenosti reálného zvuku synchronního s obrazem. Obohatili nás o mnoho nových poznatků a informací. Například prozradili, že nahrávání zvuků a ruchů animáku trvá v porovnání mnohem déle než u filmu klasického. Práce s klasickým snímkem jim zabere zhruba týdenní práci, v případě animovaného až 17 dní.

Kozí příběh se sýremPovolání ruchaře se ukázalo jako velmi hravá a kreativní práce, při níž je potřeba nejen značné množství rekvizit, ale také důvtipu a zkušeností. Ačkoliv mají pracovníci k dispozici zvukovou databanku plnou nejrůznějších druhů zvuků, mnohdy nemusí přesně odpovídat tomu, co aktuálně hledají a potřebují. Proto využívají lidské vynalézavosti. Když vejdete do místnosti, ve které všechny ruchy a šumy vznikají, připadáte si jako „Alenka v říši divů“. Je plná rekvizit, mezi nimiž najdete třeba dlažební kostku, kamení, písek, poklice, hrnce i pravé rytířské brnění v hodnotě několika tisíc korun. Některé věci jsou propůjčené z jiných studií, jiné se musí shánět obtížněji.

Tým zrovna pracoval na scéně, při níž postavičky přihazují různé suroviny do vařícího kotle a poté s částí před jeho výbuchem. Pravý ruch vytvářeli za pomoci plechu, kamene a litinových plátů, ale i vany s vodou a předmětů, které do ní házeli. Práce to tedy rozhodně není jednoduchá! Jednotlivé stopy se musí stále opakovat, aby se dosáhlo dokonalosti a přesnosti.

Jak dlouho se už své profesi věnujete?

„My jsme v podstatě s touto prací zestárli - tady v České televizi. Děláme ji už 30 let.“

A povězte nám, máte zde k dispozici všechny rekvizity, které potřebujete k práci?
„Tak rekvizit tu máme hodně, ale také si jich musíme dost půjčovat, protože často se snažíme o zvuk, který s tím co zde máme, nemůžeme zachytit reálně a přesně, jak bychom chtěli. Každopádně půjčení stojí dost peněz, což je taky složité. Například tohle brnění stálo kolem 30 000 Kč.“

Poté co jsme měli možnost hovořit s týmem pracovníků připravujících volné pokračování Kozího příběhu, popovídali jsme si o snímku, jeho přípravách a tvorbě s režisérem Janem Tománkem.

Povězte, v jaké fázi se teď film nachází?

„Tak rozhodně se nachází ve finální fázi, všechno se už dokončuje. Premiéra bude 25. října. Zbývá donahrát ruchy, hudbu, dosvítit a vyrenderovat nějaké záběry, ale animace je kompletně hotová. Ovšem animace byla také dlouhodobý a složitý proces. Pracuje se s mnoha programy a jednotlivé části se pak skládají dohromady.“

Kozí příběh se sýremJak si k sobě skládáte tým lidí, s nimiž pak budete pracovat?
„Vybíráme si lidi, samozřejmě z vlastní zkušenosti, například Davida Solaře, nebo na doporučení, ale také spolupracujeme s novými pracovníky. Problém byl například u animace. Zjistili jsme už u jedničky Kozího příběhu, že čeští animátoři neumí tak dobře animovat, nemají potřebné zkušenosti, proto jsme u druhého dílu sáhli do zahraničí a uzavřeli spolupráci se zahraničními animátory.“

Z jakých zemí jsou animátoři, se kterými jste spolupracovali?
„ Za dva a půl roku práce jsme spolupracovali s Američany, měli jsme tu Portugalce, Poláka, Španěla, Slováka, dokonce Inda. Vtipná záležitost ovšem byla, když nám poslali Španěla, který neuměl anglicky, takže bylo dost obtížné se s ním domlouvat. Naštěstí s námi pracoval Portugalec, který uměl španělsky a tlumočil nám ho do angličtiny.“

Přibližte nám více zvukařskou práci, jak se reálně skládá zvuk dohromady?
„Tak například jedna scéna je složena z 60 zvukových stop a k tomu se přidává hudba. Veškeré zvuky se pak míchají. Je to složitý proces.“

Myslíte si, že je normální vjem, že technika neumí zachytit reálné zvuky?
„Je to obtížné, bez mixování zvuků by nebylo možné zachytit ten správný. Používáme reálné zvuky ze zvukové banky, nebo si je vytváříme.“

Ptali jsme se pana Tománka, jak se dívá na českou kinematografii. Podle něj je obtížné uplatnit se s filmem na trhu. Problém je například s financováním i s tím, že lidé navštěvují kina čím dál méně. Důvodů je mnoho, ovšem jedním z nich je nadsazená cena lístků a samozřejmě možnost stahování. Také se zmínil, že je nesnadné vtrhnout se snímkem do zahraničí a dosáhnout toho, aby si vás někdo vzal pod křídlo. V Česku funguje upřednostňování filmů jinak než v zahraničí. U nás jsou na prvním místě české a pak až zahraniční. Všude jinde je to obráceně. Jak dlouho nám to ale při současných trendech a vzniku super filmů vydrží, je otázkou.

 


Text: Aneta Patáková
Foto: Kristýna Šmejkalová





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání