Režisérka a scenáristka Marie Poledňáková nabízí další komedii, volné pokračování snímku Libáš jako Bůh nazvané LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL. Naposledy jsem si se slovy z názvu pro vystižení filmu pomohl u loňského díla Saxána a Lexikon kouzel, kdy jsem psal cosi o špatném zaklínadlu. U „ďábelské“ dvojky od Poledňákové se zase museli tvůrci i herci nakazit nějakou pekelnou nemocí.
Upřímně řečeno, ani první díl za moc nestál. Už to bude tři roky a ruku na srdce, moc si z něj nepamatujeme. Snad jen hlavní postavy a jejich vztahové peripetie. To je přesně dostačující pro to, abychom mohli zhlédnout i pokračování. Tedy pokud jsme zvyklí na průměrnost české kinematografie a dokážeme se povznést nad spoustu nesmyslnosti, nelogičnosti, nereálnosti a také nad traumatizující a zbytečnou dvouhodinovou stopáž.
František (Oldřich Kaiser) se odstěhoval od své ženy Bohunky (Eva Holubová) a konečně si může užívat se svou láskou Helenou (Kamila Magálová), od níž odešel exmanžel Karel (Jiří Bartoška). Jenomže právě expartneři nedopřejí Heleně a Františkovi klid, stejně jako široká Helenina rodina, a tak se František rozhodne, že se svou milou odletí do Maroka, kde budou zcela sami.
Podle očekávání se ale hned na začátku něco pokazí, a když přijde zamilovaný pár o doklady, peníze a skoro všechny ostatní věci, nezbývá jim než zavolat o pomoc svým ex. Ovšem Bohunku a Karla, kteří nemůžou bez svých starých lásek být, nenapadne nic lepšího, než se za nimi do Maroka vydat. A tam teprve začne to pravé dobrodružství, protože Bohunku unesou místní mafiáni.
Myslím, že i z těch pár řádek vám musí být jasné, že Poledňáková při psaní scénáře popustila fantazii uzdu a na nějakou tu realitu nebrala ohled. Když se jí podařilo přesvědčit producenta, že se prostě musí vydat s celým štábem na měsíc a půl do Maroka, tak měla vyhráno. Ale nutno dodat, že marocké lokace jsou jedním z mála plusů snímku. Diváci mohou obdivovat místní krásy přírody i historické památky. Navíc vše snímá precizní oko kameramana Vladimíra Smutného a často hezky podkresluje hudba Petra Maláska.
Naopak naprosto zbytečně se Maroko střídá s Prahou, kde se rozehrává druhá linie snímku, v níž vystupuje Helenina sestra Kristýna (Nela Boudová), která své tři děti pošle na tábor a chce si trochu užít. Navíc vše musí řešit po telefonu s Helenou, i když je v Maroku. Na její inzerát zareaguje Láďa (Jiří Langmajer), ovšem také on není ten, za koho se vydává. Další poněkud nadbytečnou postavou je Monika (Tereza Kostková), která má zřejmě za úkol snížit věkový průměr herců na place.
Po herecké stránce se dá ocenit velmi dobrou známkou snad jen Oldřich Kaiser, který se pouští i do akčních a kaskadérských scén, a Eva Holubová. Ta sice pořád dost přehrává, ale aspoň má jako jedna z mála i vtipné poznámky. Ostatní vlastně ani nemají co hrát, protože jejich postavy jsou neuvěřitelné a nenápadité. A nechápu, proč Magálová musí mluvit česky, když to rve uši, na druhou stranu se ve snímku často mluví francouzsky, mnohdy bez titulků. Český divák by jistě slovenštinu zvládnul. Tenhle film neurazí, ani nijak nepotěší. Je prostě jen dalším do počtu, ale díky jménu režisérky a hereckému obsazení si své diváky najde. Ale ďábel zde odvedl svou špinavou práci a fakt, že Poledňáková už dál točit nebude, je po jejích posledních snímcích skvělá zpráva.
Text: Pavel Urban
Foto: Falcon
