Slavný sicilský režisér a scénárista Giuseppe Tornatore si nezvolil vyprávění o malé italské vesnici, která postupem času doroste do velikosti města, náhodou. V Baarii se narodil, vyrostl a až do svých osmadvaceti let žil. Nachází se v provincii Palermo.

Příběh vypráví osudy tří generací jedné sicilské rodiny, které se odehrávají v průběhu třicátých až osmdesátých let minulého století. První, nejstarší generaci zastupuje chudý pasák Cicco, který ze svého jednotvárného života utíká do říše romantických či dobrodružných románů a epických básní. Život v Baarii je v té době drsný. Každý musí tvrdě dřít, aby měl večer co jíst. V nelítostné, ač krásné krajině není nic zadarmo. Zajímavé je, že i když jsou povětšinou obyvatelé stejně majetní, tedy nemají kromě základních věcí nic, je pro ně důležité, jaké mínění o sobě vzbuzují. Velmi úsměvná je scéna, kdy si jde žena do řeznictví pro odřezky „aby měla pro kočku“, které pak smaží doma na plotně tak dlouho, dokud nezavoní k sousedům. Pak si jde vyhladovělá sednout před dům a před ostatními lidmi předstírá, jakou úžasnou večeři dnes měla. Jak vidět, mínění ostatních lidí o nás je důležité v každé době a na jakémkoli místě.

Končí druhá světová válka. Ve filmu je zachycena chvíle jejího definitivního ukončení, kdy přicházejí do vesnice američtí vojáci a s nimi vytoužený mír. Lidé se vyburcují a napadnou hlavní sídlo vlády, kde rabují, kradou věci i jídlo a ničí symboly porobení. Oslavují, že válka skončila a každý si snaží odnést domů cokoli na památku, byť by to měly být vstupní dveře. Z padáků amerických vojáků se dětem z celé vesnice ušijí šaty. V tu chvíli vás napadne, nejen, že vypadají jako malí andílci, ale především, jak zajímavě umí lidé využít vše, co jim přijde pod ruku, když mají omezené možnosti.

Evropa se nachází na pokraji zkázy v důsledcích druhé světové války. Ciccův syn Peppino (zastoupení druhé generace), který je denně svědkem nejkrutějších příkoří, se rozhodne zapojit do politického dění. Díky tomu se však dostává do střetu s vlastními ideály i se samotnou společností. Setkává se s dívkou Mamminou, po které bezmezně zatouží a osudově se do sebe zamilují. Z toho samozřejmě nejsou nadšeni dívčini rodiče, protože si pro ni představovali skvělou budoucnost s bohatým manželem. Pár si však najde cestu, jak si svou lásku obhájit a prochází spolu životem ve štěstí i neštěstí. Čekají je mnohá úskalí a starosti, ať už potrat prvorozeného dítěte nebo zkouška oddanosti kvůli Peppinovým častým odjezdům za vládními povinnostmi. Je však vidět, jak obdivuhodně spolu všechno zvládnou až do stáří přečkat, především asi díky Mamminině vůli. Dnes bychom takové odhodlání asi těžko hledali. Mnozí by jistě upřednostnili rychlý rozvod.

Třetím a posledním, kdo uzavírá rodinnou ságu, je Peppinův syn Pietro. Baaria vyrostla v krásné město a od prvních záběrů ve filmu je téměř k nerozeznání. Při pohledu na Pietra, který nastupuje do vlaku, aby kráčel vstříc své budoucnosti, je vidět i majetkový posun lidí. Zatímco Peppino, syn chudého pasáka si šel vydělávat na živobytí jen s klackem v ruce, Pietro nasedá do vlaku se dvěma kufry a hezkým ošacením.

Baaria vám ukáže nejen svou tvář v průběhu dějin, ale nabídne především jedinečnou možnost podívat se do života tamních obyvatel. Poznáte jejich zvyky, styl oblékání i charakter. Pro mě osobně byl zajímavý i politický vývoj, neboť je zde velice dobře nastíněn a byl tím hlavním, co ovlivnilo životy všech lidí i generací. Baaria, drsná a krásná, je nám teď o kousek blíž.