Hledám slečnu z Pohody 2015 zn.: F2 – G2

bažant pohodaLetošní ročník Bažant Pohoda festivalu se opět vznesl k oblakům. Už po devatenácté přivítalo Trenčínské letiště desetitisíce návštěvníků. Programu vévodila Björk spolu s pop hipovými Young Fathers. Ale když na Pohodu tak především za zážitky – za objevováním nepřeberného množství stylů a žánrů, ze kterých by si nevybral snad jenom trudnomyslný.


Skoro bych rád napsal i inzerát, abych se znovu potkal s příběhy obyvatel ze stanového města, kteří po společné chvíli dostávají v jasném světle odpoledního slunce ostřejší obrysy. Čtvteční hudební program začal vcelku pěkným ping pongem mezi Tour busem a hlavní stagí. Slovenská skupina Para přivítala Pohodu na Bažant stagi, které se dokázal letos vyrovnat i Tour bus, alespoň na jeden den. Na ten nastoupili s večerní hodinou Monikino kino. Poetický projekt Moniky Midriákové a Petra Marka příjemně rozehrál prázdniny, a příjemně naklepal dav před Manu Chao La Ventura.

Nesmíme však zapomenout na Bez ladu a skladu. Hravost a přesné udávání rytmu potěšilo generačně rozrůzněné publikum. A rozdmýchalo také vášnivé očekávání čtvrtečního headlinera Manu Chao – který dokázal zaujmout, ale nikoliv překvapit. Latinsko-folková monotónost nakonec zcela pokořila i část publika. Jejich nedočkavost dokázal nad ránem zkrotit alespoň francouzský elektro-bass, který sám DJ Click označuje jako „worldtronic“. Světovost a řízně ukotvené beaty končily ještě déle, než se předpokládalo. Dobrou.

Piatok

Osvěžující budíček připravený pány na korbě vozu vyhnal kdekoho ze stanu, aby se zbytečně nezaspal od rána připravený program. Ten byl ale spíše připravený pro rodiny s dětmy, aby po večerní hudební meditaci rozdováděly ve Family parku.

V poledne se na hlavní stagi objevil Swingless Jazz Ensemble. Přes patnáct let fungující orchestr předvedl svůj široký repertoár a to včetně překvapení, kterým byla aranž tracku „Branči Kováč“.

Pohoda je malý vesmír, útulný kout světa, který do sebe nasává každý rok rozličné návštěvníky. Před koncertem Fallgrapp, jsem procházel stánky. Zatímco jedni hledali niterný klid ve statickém Falun Gongu, druzí lovili odměny, jež mohli získat za splnění některého úkolu – testu nebo jízdy na kole. Rozvolněné publikum v okolí Space arény posedávalo a odpočívalo v rytmu jemné elektroniky slovenských Fallgrapp. Vyvážený zvuk protkával hlas zpěvačky Nory Ibsenové. Podle dostupných informací stojí za projektem Jureš Liška, který přišel s myšlenkou elektronicko-akustické kapely. Slovenské texty Nora Ibsenová (původem z Polska) lehce dobarvuje přízvukem. Originální samplování a odvaha ukázat, že slovenština dokáže zabodovat na evropské úrovni, má zelenou nejen u publika, ale u kritiků.

Západní Berlín je krutý
Po předchozím čtvrtečním vystoupení se Petr Marek ukázal v Midi sestavě na Orange stagi. Rozvernost a nadsázka opět pobavila i roztancovala, obdobně jako za rohem na Budiš stagi Vec, Škrupo a band. Co bylo však na šachovnici poutavé, ale skoro neviditelné, bylo industiální peklo západo-Berlínských Einstürzende Neubauten. Propracovaná scénografie sem tam rozehrála nečekaný šramot, na který publikum odpovídalo ovací a řevem. Blixa Bargeld rozprávěl hlubokým hlasem do temnoty, která se hned změnila v oslňující zář, když si nenápadně zašátral v pravé kapse. Skřeky a dlouhé ječení zmohutnělo s melodickým bubnováním na plastové potrubí. Alexander Hacke střídal basovou kytaru s elektrickou, aniž by bylo znát lehké vychýlení z rytmu. V neposlední řadě je třeba dodat, že Bargeld spolupracuje s Nickem Cavem a jeho skupinou „the Bad Seeds“. Což bylo cítit i v Blixově rozjímavém projevu a přísném výrazu obličeje. Experimentální industriál jak má být.

bažant pohoda

Fokken především
Rozehřátý dav se vydal na lov dalších hudebních zážitků – tentokrát na hlavní stage, kde už bylo vše přichystáno na show jihoafrických Die Antwoord. Pokud jste si někdy položili otázku, co jsou vlastně Antwoord zač, nedostali jste nejspíš jednoduchou odpověď. Fenomén alternativního rave-hip-hopu, který se spustil s jejich hitem „Enter the Ninja“ v roce 2009, měl ale mnohem delší předehru. Ninja – Watkin Tudor Jones původně vystupoval v MaxNormal.TV od přelomu tisíciletí a následně se k čtyřčlenné crew „Max Normal“ přidala také Yolandi Visser. S Jonesem se potkali už na projektu zvaném „The Constructus Corporation“. Bohužel ani jedna skupina nevydržela v celku a kolem roku 2008 se ze zbytků energie objevují podstatně popovější Die Antwoord.

Na úvod koncertu zazněla krátká mantra, do níž vstoupil DJ Hi-Tek s burcujícím rave tempem. Tanečnice na sebe upínaly pozornost, než se na pódiu objevila Yolandi a Ninja v pokemonském. Masku sundali hned s dalším bangerem „Die Fatty Boom Boom“. „Evil boy“ vystřídán „Ugly boyem“, kterému dělal produkci – Steven Johnson aka Aphex Twin. A naživo track funguje skvěle – refrén v podání Yolandi připomínal romantickou baldu, na jejímž konci měl i Ninja stažené kalhoty.

Nápaditost chyběla jen v záběrech na tancující nebo nahý zadek protagonistů. Nadšení na úrovni ZEF se sebou přineslo dravou show, hyperaktivní rap, ale už i vcelku ověřenou poetiku. Dlouhý potlesk na závěr zalomil až „Enter the Ninja“. „Slovensko, buď šťastné,“ rozloučila se trojce vystupujících s tanečnicemi těsně po půlnoci.

Hudsone, máme problém
Hudson Mohawke rozbil svůj stan ve Space aréně. Jeho trapová osobitost se proměnila ve světovou elektroniku s jistou dávkou líbivosti. Původní rukopis se v tracku „Very First Breath“ dá rozpoznat jen podle robustních bicích, díky čemuž alespoň nezapadá do úzkého výběru hitparád. Výběr tracků také zaměřil na novější tvorbu, ale nelze mu odepřít, že se neustále snaží o propojování vlastních přístupů – především striktně osekaných samplů. Syrovost bicích se postupně vytratila a nahradily ji tonoucí údery s propracovanými vokály. Přesto platí Hudson za silného jezdce, což si dokázal obhájit i na Pohodě. Doufejme jen, že bude mít stále dálniční známku, aby nám přivezl ochutnávky jiných krajů – ne pouze rádiových kusů. Měsíc zmizel z obzoru.

Slobota
Areál si nestihl ani na pár hodin odpočnout a už se probouzeli chutě – žíznivé, hladové a ušaté. Bratislavští The Purist rozdmýchali odpolední elektropohodu. „Pestrobarevná“ slovenská produkce příjemně potěšila čistým zvukem a jednoduchostí. Třičlenná skupina si zakládá na černobílém minimálnu a svou odhodlaností prorazili i hranice česko-slovenské hudební scény.

Pod rozpáleným sluncem, se hrozny fanoušků přesouvaly na Bažant stage, kde se chystalo vystoupení indi-folkové kapely LolaMarsh. Rudé rty izraelské zpěvačky Yael Shoshana Cohen sladce artikulovaly text skladby „You're Mine“ – hluboké tóny se v refrénu osvěžily rozechvělým vysokým popěvkem, zatímco se mnozí váleli na betonových panelech. Teplý vítr jakoby snad chtěl připomenout, že právě teď je na Blízkém východě dusno mnohem větší. Je pozoruhodné, že kapela z Tel Avivu dokázala nasáknout poetikou folku, aniž by přišla o vlastní kořeny.

A rychle do stínu – angličtí Darkstar upsaní pod Warp Records nabídli elektronickou svačinu o několika chodech. Obdobně se dělí zatím i jejich kariéra. V roce 2010 debutovali s albem „North“ na labelu Hyperdub, v roce 2013 přišli s „News From Nowhere“ a letos si počin zvaný „Kirklees Arcadia“ vydali sami. Jemné melodické elektro nepostrádá nádech UK Garage, ale promyšlenou kompozici těžko definovat. Rozhodně u Darkstar nehledejte silnou bassline – ale osobitost v každém zachvění.

Zatímco vrcholila festivalová extáze, rozhodování jestli jít na Björk nebo Seward mě minulo. Literárny stan nabídl přehlídku slamerů v bloku Slam Poetry. Mezi vystupujícími se objevil Metoděj Constantine, který pořádá tradiční freestyle Subway-Series, nebo dokumentarista Bohdan Bláhovec. Ten nakonec svého slamu o egoismu požádal přítelkyni Marii o ruku. Ta mu hned vtipně opáčila, že to dělá proto, aby vyhrál, pak kývla. Jenom z dálky bylo slyšet dunivé praskání ohňostroje.

White Men Are Black Men Too
Edimburští Young Fathers se nebojí odvážných témat ani rozmanitých poloh ve vystupování. Tracky jako „Shame“ nebo „Get up“ se ukázaly zažitějšími. Fanoušci si dokázali vzpomenout na text a atmosféra měla příležitost zhoustnout. Údery slov se mísily se zpěvem. Přesně tak, jednoduše. Intuice dovedla Young Fathers k odhodlanému projevu a originálnímu pojetí rapu a popu.

Od půlnoci se na plné čáře předjíždělo na hlavních i vedlejších stezkách po areálu, aby se ještě vytežily poslední hodiny návštěvy.

Visegrad club přivítal Brněnského HRTL. Občanským jménem Leoš Hort spolupracuje se skupinou bastlerů z Bastl Instruments. Vlastnoručně poskládané modulary vzájemně spojuje mezi sebou. Improvizovaný klub naplnilo mnoho kolemdoucích a těžko se dostávalo dovnitř i ven. Modulované vlny proplouvaly skrz malý prostor, až se zdálo, že i stěny mají konektory a lidé čekají na další zapojení.

Letošní Pohoda dodala doporučenou roční dávku festivalového vyžití. Těžko se ohlížet zpátky, je dohráno – hlásíme odlet. A ten inzerát – ještě napíšu.

 



Text: Martin Hrnčíř
Foto: Oficiální foto akce





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Který festival vás v roce 2017 nejvíce zajímá?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání