Letos již po osmnácté se na trenčínském letišti uskutečnil Bažant Pohoda festival. Ve dnech 10. až 13. července se uskutečnilo na několik desítek koncertů a i tentokrát se povedlo svést duchaplnou atmosféru na zem. Muzikální bohoslužba pod širým nebem nabídla pestrou škálu umělců, happeningů a diskuzí. Za rodinnou pohodu patří také velký dík organizátorům a návštěvníkům s dobrou náladou.
Prosluněné čtvrteční odpoledne pomalu natahovalo stíny a areál začal ožívat s ukusováním z připraveného programu. Zatímco se na Orange stage představilo rockové duo z Kalifornie Deap Vally, zavítal jsem do Radio (active zone) FM. Tam odehráli čeští The Finally, kteří byli nominováni na Pohodu v rámci pořadu Startér rádia Wave. I přes jejich osobitý přístup mi sem tam připomněli The Velvet Underground – a to jak zvukem, tak i kompozicí.
Jemný hlas Madame Pepper a saxofonové tahy
V pozvolném rytmu r'n'b kroků jsem se přemístil na Madame Pepper. Tato původem londýnská zpěvačka spolupracuje s talentovaným multi-instrumentalistou Radimo, který jejich debutové album Drummond produkoval. Na střechu Red Bull Tour Busu si také pozvali pařížského rappera Kensaye, DJ 3ckyho a DJ Mara.
Pokud návštěvník zvedl hlavu bez snahy vypustit duši, mohl si všimnout fotek hned vedle Tour Busu. Portréty účastníků Majdanských protestů v Kyjevě odkazovaly na Ukrajinskou krizi a sounáležitost s východními sousedy.
Na hlavní Bažant Stagi vystoupila Ukrajinská národní filharmonie pod taktovkou Mykola Dyadyura. Symfonický orchestr si připravil Obrázky z výstavy (1874) ruského skladatele Modesta P. Musorgského, ale koncert byl spíše pro znalce fajnovosti. Romantická kompozice, střídání tempa a rozmanitá tématika nebyli ten pravý šálek kávy probuzení.
Australší The Beatles
Tame Impala nastoupili na pódium Orange stage se stmíváním, aby vyprávěli příběhy bdělého, chladného spánku, ale hit „Feels Like We Only Go Backwards“ dokázal rozpálit kdekoho. Tito australští hezounci krásně popisují svůj paralelní vesmír, jen mi scházela špetka rozjívenosti, která by dokázala, že nejsou pořád mamánci.
3D vercajk
Kraftwerk – legendární německá skupina, která do své hudby otiskla stopy německých dálnic a romantiku konceptuálního minimalismu, předvedla striktní mši digitalismu. Pro někoho monotónní jízda, pro mě neskutečný zážitek doprovázený 3D projekcí. Každý návštěvník dostal již při vstupu papírovou kapsičku s polarizačními brýlemi – právě a jen na toto kosmické divadlo. Dvouhodinová přednáška němectví praotců elektra Ralfa Hüttera, Fritze Hilperta, Henninga Schmitze a Falka Grieffenhagena končila s drásavou melancholií. Málokdo si sundal brýle, aby viděl na cestu. Tak jsme odešli zaslepeni touhou po intuici.
Mr. Scruff se zatím snesl na stage ve Space Aréně, aby nenasyty natankoval svým pětihodinovým mixem. Různorodé elektro beaty iluminoval sám svou animací, která sem tam rytmicky pokulhávala.
Text: Martin Hrnčíř
Foto: Aneta Martínková
