Řemeslníci aneb co nás čeká
Hlavními postavami jsou Alice a Manfred. Ti se rozhodnou zrekonstruovat svůj dům a vytvořit z něj domov snů. Po pár měsících jsou však vyčerpaní nejen fyzicky, ale i psychicky a také finančně. Zbývají poslední úpravy a do konce týdne budou veškeré práce hotové. Náhle se však stane cosi zvláštního. Zmizí zeď, schody a pak i řemeslník. A další řemeslníci. Kam? Kdo jsou vlastně tito řemeslníci? Alice se však svého vytouženého a dlouho očekávaného domu jen tak nevzdá. Dánská komedie je prý jako vystřižená ze života. Zda je tomu opravdu tak, musíte už zjistit sami.

Ač autorka Line Knutzon považuje tuto hru za jednu ze svých obyčejnějších, například proto, že se v jejích jiných dílech objevuje mnohem více fantaskních motivů, přesto obsahuje plno zajímavých momentů a témat k zamyšlení. Na pozadí zručně napsaných, velmi zábavných situací vystupují do popředí vážná témata, která musí dnešní společnost chtě nechtě řešit. Ať je to hledání štěstí, odcizení, prosazování své touhy za každou cenu nebo ukázka toho, kam až může vést hromadění majetku. Dramaturgyně inscenace Martina Kinská prozradila: „Přišlo nám pochopitelné i velmi aktuální téma o ŠÍLENÝCH ZKUŠENOSTECH S ŘEMESLNÍKY, kdy se člověk v určitém okamžiku stává jejich rukojmím, nemá prakticky žádnou obranu a je jim vydán na milost a nemilost.“

Line Knutzon a její Řemeslníci
Autorka se narodila 3. března roku 1965 v Dánsku. Pochází z divadelní rodiny, sama patří již ke třetí generaci herců a divadelních režisérů. Prosadila se v roce 1991 hrou „Střepina v srdci“. O osm let později získala prestižní Reumertovo ocenění v kategorii Dramatik roku za inscenaci „Nejdřív se narodíš“. V současné době patří Knutzon k nejvýznamnějším autorům dánské dramatiky. Jak popsat její styl? Je dynamický, komický a občas i fraškovitý. Jde o kombinaci poetických výrazů rozhořčení, zoufalství, kombinovanou s absurditou a groteskním realismem i podvědomými metaforami. Řemeslníci jsou v pořadí její sedmou hrou.

Co Vás inspirovalo pro napsání komedie Řemeslníci? Jakou roli hrála osobní zkušenost s řemeslníky?
„K napsání hry mě přiměla osobní zkušenost. V Dánsku se v určité době objevila spousta peněz (jen na papíře, doopravdy neexistovaly), a tak se vyšší a střední třída obyvatel prostě zbláznila. Všichni chtěli nová auta, kuchyně, koupelny, spousty věcí. Země byla plná řemeslníků z Východu. Ve vzduchu visela chamtivost a závist. Například já jsem si nic takového nemohla dovolit, i když jsem po tom všem zoufale prahla. Banky půjčovaly takřka komukoliv, jen mně ne, protože jsem umělkyně a mám nepravidelné příjmy, takže jsem nedostala nic. Takže jsem mohla tak akorát stát a dívat se, jak ostatní mají všechno, co chtějí. Záviděla jsem jim. Nejsem rozhodně žádná světice. A z té mé závisti se tak nějak rodil nápad. Toužila jsem po pomstě. Jenže pomsta a nenávist není dobrým startovním bodem pro psaní, takže jsem na to musela jít jinak. A tak jsem nakonec obrátila svou situaci naruby a začala psát. Bylo to jen chvíli před finanční krizí, hra se začala uvádět ve chvíli, kdy šla ekonomika k čertu. No a konkrétně mí známí a rodina měla hodně zkušeností s řemeslníky, obzvláště s těmi z Východu, z Polska. Byli prostě všude."

Hra je označována jako komedie, ale objevují se v ní i vážná témata jako konformita, snaha vyhovět společenským požadavkům, nárokům této doby. Často se ženeme za splněným snem a očekáváme, že to dá smysl celému našemu životu. Vnímáte to podobně? V čem je podle Vás naše společnost zranitelná?
„Má hra je černá komedie – pokud ji tak vidíte. Já osobně ji tak vidím, ale jsou lidé, jimž černá nepřijde. Krom všeho toho vtipkování je to hra o hodnotách. Nač potřebujeme vlastnit takovou spoustu věcí? Dánsko je nevelká, bohatá demokratická země, netrpíme hladem ani nedostatkem a přece se tváříme, jako bychom byli bůhvíjací ubožáci. Jako bychom byli chudí. Proč? Měli bychom vědět, že ta naše chamtivost nás jednou všechny dostane. Možná to i víme, jen si prostě nemůžeme pomoci. Někdy se zdá, že demokracie je jen zástěrkou kapitalismu. Problém v Dánsku je ten, že ve chvíli, kdy zpochybníte kapitalismus, označí Vás za komunistu a nikdo se s Vámi už nebaví. Musíme se bavit o hodnotách."

Vážně potřebujeme velký dům? Vážně potřebujeme jet na víkend do Londýna? Musíme si vážně kupovat všechny ty věci, které stejně časem skončí ve smetí?
„Vím, že to zní tak trochu moralisticky, ale já to tak vidím. Všechny ty velké společnosti by se měly začít chovat jinak. Nemělo by být cílem zbohatnout, ale vyrobit věci, které vydrží věčně. Omlouvám se, ale jsem prostě fanda recyklace. Víte, že jeden chlapík vynalezl žárovku, co svítí 25 let? Ne, nestal se z něj bilionář. Taky si ale uvědomuji, že pro mě tady v bohaté zemi je jednoduché sedět si tu a mluvit o všech těch velkých domech, které nechci. Jenže v zemích jako je Indie nebo Čína se vzmáhá obrovská střední třída, lidi, kteří nikdy nic neměli. A teď chtějí domy, auta a všechny ty věci. Nic netuší o tom, že tohle vše má svůj rub. Je to prostě složité, je to tak náročné, že někdy je lepší se na to prostě vykašlat a už na to nemyslet."

Co Vás inspiruje – kniha, k níž se vracíte? Obrazy?
„Miluju filmové komedie. Jistě, britské jsou skvělé, ale já miluju hlavně ty americké. Nemyslím ale romantické komedie. Můj nejoblíbenější herec je Will Ferrell. Prostě ho miluju. A taky miluju Simpsonovi. Homer Simpson je stejně dobrý jako Chaplin. No a taky mám ráda Becketta. A teď jsem četla knihu Jonathana Safrana Foera NAPROSTO OSVĚTLENO a celou jsem ji probrečela."

V hlavních rolích nové hry Řemeslníci se ve Švandově divadle představí Klára Cibulková, Kamil Halbich, Petra Hřebíčková, Filip Čapka, Daniela Bakerová j.h., Marek Pospíchal, Robert Jašków, Jaroslav Šmíd, Tomáš Kobr j.h., Zuzana Onufráková a Miroslav Hruška.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Švandovo divadlo