My Fair Lady na Fidlovačce okouzluje

My Fair LadyPo mnoha divadelních scénách v celé republice, v Praze pak jen v případě té karlínské, se k uvedení slavného broadwayského muzikálu My Fair Lady odhodlalo Divadlo Na Fidlovačce. Jeho pojetí je na první pohled prostší, zato duchem a zpracováním velkolepé. Skvěle obsazené dílo má kouzelnou atmosféru a pohlcuje publikum po celou dobu trvání. Z této My Fair Lady čiší umělecké nadšení a radost.


Dnes už slavný muzikál od autorů Alana Jaye Lernera a Fredericka Loeweho, který vznikl na motivy divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion a filmu Gabriela Pascala, měl premiéru na Broadwayi už v roce 1956. Na české scéně se hrál třikrát v pražském Hudebním divadle Karlín. Prvně 12. prosince 1964, tedy v den, kdy se konala světová premiéra později velmi úspěšné filmové verze My Fair Lady. Kromě Karlína se pak inscenace chopila řada tuzemských divadel. Celkem se známé dílo hrálo v českých zemích zhruba dvacetkrát.

Nyní se k této řadě zpracování přidalo Divadlo Na Fidlovačce. V režii Juraje Deáka se v hlavních rolích představují Tomáš Töpfer (Henry Higgins), Tereza Bebarová a Barbora Mošnová (Eliza Doolittleová) a Otakar Brousek ml. jako plukovník Pickering. Václav Svoboda s Miroslavem Hanušem alternují v roli otce Elizy Alfreda a matku Higginse ztvárnila Libuše Švormová. I v menších úlohách se ale objevují skvělí herci jako Ludmila Molínová (Paní Pearsová) či Marek Holý coby Freddy.

My Fair LadyPříběh vypráví o chudé pouliční prodejkyni květin Líze. Tu jednoho dne potkají Higgins a Pickering a profesor Higgins se se svým přítelem vsadí, že by do půl roku udělal z Lízy vznešenou dámu se vším všudy, že by nikdo nepoznal, z jakého prostředí pochází. Slečna Doolittleová za ním brzy sama přijde, zda by to s ní tedy zkusil. A dál už to jistě znáte. Ač první pokusy začlenit Lízu do vybrané společnosti ještě nejsou dokonalé, nakonec je z ní skutečná dáma, která oslní kdekoho. A ke štěstí přijde pomocí Higginse i její otec, jenž do té doby živořil a opíjel se na dluh. A jak už to tak ve velkých dílech bývá, najdou k sobě Henry a Líza postupně cestu.

Ačkoliv by se to po většinu děje nezdálo. Ješitný profesor Higgins mluví s Lízou často jako s kusem hadru. Mladá dívka je sice ráda za pohostinnost v jeho domě, ale jeho chování k ní si nenechá líbit. Slovní jazykolamy, které mají Líze pomoci mluvit správně anglicky, jí také zprvu nejsou po chuti. Ovšem, když poprvé vysloví větu „Déšť dští v Španělsku zvlášť tam, kde je pláň.“ správně, mají radost všichni. Jistě, to vše je zahrnuto už v původním díle jako vlastnosti postav, ovšem Töpfer a Bebarová dodávají těm svým velmi osobité kouzlo.

Töpfer pojal profesora Higginse jako shrbeného morouse v baloňáku a brýlích s velkými obroučkami, jehož jedinou radostí jsou pokroky jeho žačky, čímž si dokazuje své schopnosti. Bezcitné jednání však uplatňuje ke všem stejně. Pěvecky svá čísla zvládá Töpfer velmi dobře. Z celého souboje ale nakonec na body mírně vítězí Bebarová. Je výtečná jak herecky (mluva, mimika, gesta), tak pěvecky, kde dokáže vyzpívat vše, jak je třeba a máte z ní příjemný pocit. V tomto směru bych ještě ocenil velmi charismatický výkon Miroslava Hanuše a po herecké stránce i Libuše Švormové.

My Fair LadyScéna Ivo Žídka je jednoduchá, ale promyšlená. Venkovní prostředí se střídá převážně s bytem profesora Higginse. Obé „střihá“ v přední části závěs, na němž jsou promítnuty budovy Londýna. Schody v zadní části jeviště fungují také jako rozdělovník prostředí. Tu jako jiné části domu Higginse, jindy jako samotný vchod do něj, příště zase jen jako doplněk k domům na náměstí, kde se schází spodina. Podobně působí i cihlové stěny. Vždy pak stačí jen drobné doplňky, židle, pohovka či pozoruhodné nahrávadlo profesora Higginse. Nemusíte se tedy bát dlouhých přestaveb, a to ani při scénách na dostizích, plesu pak předchází pauza.

Kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové jsou nenucené, převážně tmavší a jednobarevné. Výjimku tvoří jen nádherné bleděmodré šaty Lízy na dostizích či černé s vínovými motivy a šperky pro ples. Jinak jsou však trefné a snadno připomínají starou Anglii. Tradičně skvělou práci pak jako v jiných muzikálech na Fidlovačce odvedl autor hudebního aranžmá Ondřej Brousek. I když je hudba reprodukovaná, působí správně a dopomáhá vytvářet krásnou atmosféru. Zvuk byl bezproblémový a vhodné byly i úpravy mikrofonů herců pro písně. S atmosférou a okouzlením diváka souvisí i choreografie Martina Packa. Bylo někdy až překvapující, jak k výbornému zážitku stačí jen židle, postel či plácnutí do stehen. I pohybové kreace zvládli všichni výtečně.

Ať už jste My Fair Lady viděli v Karlíně, jinde po republice nebo jen ve filmu s Audrey Hepburnovou a Rexem Harrisonem (jehož remake se mimochodem chystá na příští rok), pak rozhodně neváhejte ani s návštěvou Fidlovačky. Na Broadwayi měl tento slavný muzikál přes 2500 repríz a myslím, že velmi vysoké číslo budou jednou oslavovat i v pražských Nuslích. Jejich zpracování je skvostné a působivé. A i když se vám 150 minut může v psané podobě zdát jako dlouhá doba, tak vězte, že vám v hledišti hravě uteče. Budete se bavit, tleskat, obdivovat a v tramvaji po cestě domů budete o všem tak intenzivně přemýšlet, že pravděpodobně přejedete. Ale to vám úsměv z tváře vzít nemůže.


Text: Pavel Urban
Foto: Divadlo Na Fidlovačce





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Divadlo Na Fidlovačce představilo novou hru Shapira
Jak netradičně oslavit Mikuláše?
Apartmá v hotelu Plaza vám pošimrá bránice
Dětem Ráje se na Slovensku dařilo, u nás si dávají pauzu

 

 

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Vánoce 2017 aneb plánujete nějaké kulturní dárky?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání