Přehršel emocí ve čtyřiceti minutách. Takové bylo sobotní představení Jiřího Bendy v Divadle v Celetné, kde zazářili Jakub Císař, Markéta Burešová, Marcela Magdová a Lukáš Hobl. A je třeba říci, že herci se opravdu činili a bavili diváka od začátku až do konce. Během krátké doby vyvolali smích, napětí, strach a donutili pozorovatele zamyslet se nejen nad sebou samým, ale i nad svým okolím.

Retrospektivní groteska s ponurou atmosférou v první řadě vyvolala salvy smíchu. Typický stereotyp manželského páru byl téměř všem dobře známý a diváka baví již po dlouhá léta. Ovšem čím hlouběji jsme se, spolu s ráznou a zkušenou doktorkou v podání Marcely Burešové, dostávali k jádru postav, tím méně byla ona stejnost k smíchu. Naopak, o to důležitějším problémem se rutinní návyky staly.

Ústředním motivem hry je noční můra, kterou si s sebou jeden z představitelů nosí od dětství. Znepříjemňuje život nejen jemu samotnému, nýbrž i jeho manželce, která svou úsečností nijak nepomáhá k psychické vyrovnanosti svého druha. Zpočátku by se sice mohlo zdát, že hrůzou, jež duševně slabému Bedřichovi od dětství nedá spát, je krtek. Nicméně jedna ze scén nás donutí k zamyšlení, není-li tím, kdo doopravdy vyvolává pocity úzkosti někdo, kdo je Bedřichovi velmi blízký.

Ale právě krtek je tím, kdo v příběhu vystupuje v mnoha rolích. Ať už jako kamarád, škůdce či pouhá metafora. Vždy vyvolá silný vnitřní pocit, který dokreslí danou scénu přesně tak, jak je třeba.

Po celou dobu se doktorka snaží v Bedřichovi odkrýt vzpomínky řešící problém, který mu překáží jak ve společnosti, tak v intimním životě. Díky tomu poznáváme, jaký byl jako dítě a co je příčinou jeho současného chování. Terapie z něj utvářejí silnějšího člověka, což ve finále vygraduje v lidskou zrůdnost, kdy se z naprostého duševního chudáka stane agresivní maniak, který nesnese tlak své manželky, ale i určitou stopu minulosti.

Hra je plná zvratů, vypjatých situací a scén, vedoucích k zamyšlení. Během krátké doby se ve vás vystřídá obrovské množství emocí. Krtečka protíná několik linií, které napomáhají pochopit daný problém a udržet divákovu pozornost. Na začátku se smějete, na konci sedíte zaraženi s otevřenou pusou a v hlavě se vám honí nesčetně otázek. Příběh je tak jednoduchý a zároveň tak složitý, že nejdříve naprosto chápete, o co jde, ale později vám na mysli vyvstane otázka, na kterou neznáte odpověď. Celá situace je tak blízká a zároveň tak vzdálená. Na jednu stranu máte dojem, že jde o něco, co zažíváte či slýcháte téměř denně, na druhou se ale jedná o naprostou absurditu. Ovšem absolutním vrcholem je moment, kdy si uvědomíte, že všechny pocity, které ve vás hra vyvolá, byly způsobeny naprosto samozřejmými věcmi. Něčím, co bychom nikdy nepovažovali za zdroj problému. Ve finále tak zjistíte, že i naprostá banalita, kterou je hlávkový salát nebo kontaktní čočky, může v člověku vyvolat vlnu děsu a odporu.

Krteček v podání divadelního souboru Divná Bára rozhodně není oddechovou nenáročnou hrou. I když název vyloženě láká vzít děti do divadla, není to představení, které by bylo určené pro ně. Krátká inscenace vás pohltí a psychicky vyčerpá, zanechá množství dojmů a strhne vaši pozornost k problémům, které mezi každodenními povinnostmi necháváte zcela bez povšimnutí.


Text: Tereza Netoličková
Foto: Kristýna Šmejkalová





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Krteček aneb každý z nás má své stinné stránky
Večer malých pantomim pojí krásu i zábavu umění
Co chystají letošní Shakespearovské slavnosti?
Soukromý skandál se začal zkoušet v Divadle Palace