Ve čtvrtek 24. února ve večerních hodinách poprvé na prknech Divadla Broadway ožil příběh nejznámějšího pražského kata, Jana Mydláře. Strhující příběh o lásce, zradě, přátelství, ale i lidských hodnotách a nezvratném osudu naservírovali herci přítomným divákům tak důvěryhodně, že si mnozí z nich na konci představení stírali slzy z očí. Celkovému dojmu přidaly také atraktivní kostýmy a propracovaná scéna.
Už po pár melodiích mnozí zaručeně poznají rukopis Michala Davida. Nemůžeme mu upřít, že pokud chytne múzu, tak je ve skládání milostných či tklivých skladeb opravdu dobrý. Tentokrát se však David hudebnímu zpracování věnoval velmi pečlivě. U mnohých muzikálů se stává, že působí dojmem, jako byste od začátku do konce představení poslouchali jednu a tutéž písničku. Tomu se naštěstí Kat Mydlář vyhnul.Po dlouhé době se navíc můžeme setkat s představením, které je velmi kvalitní nejen po obsahové a hudební stránce, ale také svou propracovanou scénou a zajímavými kostýmy. Častokrát bývají diváci rozčarovaní a zklamaní, protože buď má muzikál skvělou scénu, ale příběh není dostatečně atraktivní, nebo naopak má děj správný náboj, ale kulisy bývají nezajímavé, někdy až nudné. U Kata Mydláře se tvůrci snažili udělat scénu, která by se divákům líbila, byla zajímavá, vhodně by doplňovala celý příběh, ale zároveň by obsahovala moderní prvky.
Cíl se celkem obstojně podařilo splnit – na jevišti je umístěna multimediální projekce doplněná řadou speciálních efektů, jež se projevují nejen na celkovém ději, ale také na kostýmech účinkujících. Na druhou stranu je však třeba podotknout, že obzvlášť v první části představení jsou doprovodné video projekce natolik propracované a zajímavé, až odvádí divákovu pozornost od hlavních postav. Jednou z nejlepších scén je poprava mladé dívky (záměrně zde nezmiňujeme jméno postavy) upálením. Tato chvíle je velmi emotivní, a natolik dobře vyobrazená, až se vám samotným začne těžko dýchat. Bohužel je na škodu, že tato pasáž, na to o jak silný moment celého příběhu jde, je velmi krátká. Někteří diváci ji proto budou vnímat velmi emotivně, jiní se do síly okamžiku možná nestačí vžít.Zatímco první polovina děje je hodně romantická a láskyplná, ve druhé už se točí kola osudu na plné obrátky a padají hlavy. V premiérovém představení se v hlavních rolích objevili Daniel Hůlka coby Kat Mydlář, jeho nejlepšího přítele Jana Jessenia ztvárnil Petr Kolář a Alžběta Bartošová se představila v roli Dorotky, Mydlářovy první lásky. Svého úkolu se účinkující zhostili výtečně. Hůlkovi padla role pražského kata jako ulitá. Svou úlohu v tom zajisté hraje jeho charisma, umění vžít se do role a zahrát ji tak, jakoby vám vyprávěl svůj vlastní příběh. Sice na něm bylo chvílemi znát, jak si občas dává pozor, kde má stát a co má zrovna dělat, ale vzhledem k prvnímu představení to lze pochopit. Až jich bude mít odehraných padesát, bude vše dělat tak automaticky a přirozeně, že bude jeho podání naprosto excelentní. Co se týká Hůlkova pěveckého výkonu, bude vám možná připadat, že jeho plíce mají snad neomezenou kapacitu. Zpívá naplno a s chutí.
Velkou pochvalu si zaslouží také Alžběta Bartošová. Slovenská kráska je u našich sousedů vyhledávanou muzikálovou zpěvačkou, u nás patří mezi nová jména, ale s jejím projevem u toho asi příliš dlouho nezůstane. Herecký i pěvecký výkon, který předvedla v Katu Mydlářovi, vyvolává údiv a nadšení. Ať se smála, nebo plakala, předvedla to vše velmi skutečně. I ostatní herci si zaslouží ocenit. Petr Kolář dodal své postavě takový charakter, že by si jistě každý přál mít ho za přítele. Příběhem provázel Josef Vojtek, který si střihnul také roli alchymisty Eduarda Kelleyho. S hospodyní Žofií byste se v reálném životě určitě potkat nechtěli. Je zákeřná, podlá a zlá, v podání Ilony Csákové uvěříte tomu, že by tato žena byla schopna čehokoliv.Možná vám bude připadat, že jsou hlavní postavy tu a tam zahaleny do šedi pochmurného děje. Tomuto dojmu zajisté přidávají i barevné projekce. Třeba to tak tvůrci chtěli, ale zatímco v prvních řadách vidí diváci všechno velmi dobře, ti co sedí v posledních, mají dojem, že by vůbec nevadilo přidat hercům trochu osvětlení.
Muzikál Kat Mydlář vás chytne za srdce nejen svým temným příběhem, ale i díky trefně napsaným textům písní. Jakoby Lou Fanánek Hágen do tohoto díla přenesl svá moudra a různé životní zkušenosti. Například píseň „To stárnutí zrádné“, kterou původně pro Karla Gotta složil Michal David k jeho narozeninám, předělali tvůrci pro své potřeby a i v souvislosti s příběhem působí opravdu velmi emotivně. Lou Fanánek Hágen ke Katu Mydlářovi trefně řekl, že je to úžasný výlet do starých časů.
Tento muzikál je skutečně originální, má nápad a správný náboj. Pro odlehčení od silného zážitku a smutného příběhu je na konci představení připravena malá karaoke show. Zajisté i další představení Kata Mydláře však budou končit s ovacemi ve stoje a slzami v očích. Budete mít pocit, že jste to celé skutečně prožili.
Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Kristýna Šmejkalová
Komentáře
Co se týče textů - místy verše jak z dětských slabikářů a dosti krkolomné. Na muzikál Michala Davida mě to překvapilo mile, proto bych hodnotila jako průměr, ovšem zbytek za to nestál.
Největším emotivním zážitkem je kostým,který byl osvětlen a vytvářil andělská křídla.K tomu nádherný dojemný zpěv z nebeských výšin....
Děkuji všem za krásný zážitek Martina
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.