Divadelní spolek ANFAS v pátek 25. února uvedl premiéru své inscenace Puškinova Evžena Oněgina. Milostné drama z pera věhlasného ruského spisovatele sehrál ANFAS na prknech Malé scény Divadla pod Palmovkou. V hlavní roli Oněgina exceloval Petr Mikeska, o režii se postaral Pavel Khek. Svým moderním zpracováním, nevídanou hrou s rekvizitami a trefně zakomponovanou hudební linkou divákům představili nové, alternativní pojetí tohoto klasického díla.
Prostopášné živoření Evžena Oněgina na počátku hry znázorňuje několik ostře střižených scén, kdy se prolínají krátké dialogy z večírků podbarvené divokou hudbou a tancem dvořanů v maskách. Oněgin, uvedený jako krajně nesympatický, drzý a rozmazlený floutek, chvílemi zběsile hraje na klavír rozdováděnou melodii. Smrt svého strýčka mladík vítá, s radostí se přestěhuje z města na klidnější venkov.
Tam se seznamuje s mladičkým a naivním básníkem Lenským (Ivo Theimer). S nímž hraje netradiční partii šachů, kde figurky nahrazují různě velké sklenice vodky. Střih a seznámení s děvčaty. Lenského milá Olga (Anna Suchánková) je způsobná, upovídaná a povrchní. Její sestra Táňa (Svatava Milková) vletí na scénu jako poděs, upadne. Když Lenský s Olgou odchází, svěřuje se Oněginovi se svými nejintimnějšími boly. Působí přitom jako náctiletá.
Táňa píše Oněginovi milostný dopis, ale on ji nerozvážně odmítá. Dívka trpí. Následuje bál. Aby dokázal, že do města nepřijel kvůli Táně, špásuje Oněgin s Olgou. Pro jejich hříšný divoký valčík vybral režisér Khek nápěv z filmu Matrix. Souboj, pro který na pódium rozprostřely zamaskované múzy červený koberec, jen zbytečně končí smrtí vášnivého Lenského.
Po letech se v Moskvě Oněgin znovu schází s Taťánou. Při napjaté večeři v jejím domě z ní nespouští oči. Setkávají se o samotě. Na počátku nesympaticky sebejistý floutek nyní působí jako naprostý ubožák. Chytá ji za nohy a líbá. Dáma ho odmítá, otáčí se, odchází. Střih, Oněgin pomalu a zoufale vyťukává na piano ústřední melodii celé hry.
Stačilo by málo a původní linie Puškinova románu by mohla vyznít až banálně. Autorovi se ale povedlo zachytit a popsat tento příběh tak autenticky, že jím oslovil i nejcyničtějšího diváka. Každý teenager pochopí Taťánino bláznivé okouzlení Oněginem, kdy mu bezelstně vyznává: „ … jen vešel jsi, byl se mnou amen, já napůl mdloby, napůl plamen…“. Starší naopak porozumí Oněginovu úleku a lehkomyslnému odmítnutí i jeho pozdější lítosti. Kdokoli se v životě zamiloval, může se identifikovat s postavami Puškinova dramatu. Hrdinové by mohli být šťastní a jen hloupá náhoda a lehkomyslná slova by asi zvrátila jejich osudy zcela jiným směrem. Osud Oněgina, Táni, Lenského a Olgy je prostě strašně neférový.
Už tak velmi vypjatou atmosféru Puškinovy hry dolaďuje v inscenaci ANFASU hudební doprovod zpracovaný Lidnou Winterovou. Děj doplňuje především jedna jednoduchá klavírní linie hraná v různých tóninách a tempech. Poslouží jako doprovod pro divoké večírky na začátku hry, Táňa s Oněginem ji hrají ke konci jako smutné duo a hlavní postava s ní také celou hru uzavře. Neméně podstatnou složku tvoří také vytříbená pohybová choreografie z dílny Svatavy Milkové.
Režiséru Khekovi a souboru se během jejich inscenace podařilo vyždímat všechnu emocionální šťávu, který Puškinův drtivý námět obsahuje. Zpracování tvrdě útočí na pocity obecenstva. Každý, kdo se někdy zamiloval, se se zpočátku nesympatickým Oněginem hravě ztotožní a pak se nemůže divit, když mu tragický konec dramatu vžene slzy do očí. Další repríza Evžena Oněgina v Praze se uskuteční 20. dubna 2011 od 19:30 na Malé scéně Divadla pod Palmovkou.
Text: Klára Votavová
Foto: Martina Venigerová