
Moderní pojetí starořecké pověsti o Oidipovi a Antigoně se tvůrcům Milanu Steigerwaldovi a Pavle Forest povedlo. V režii Romana Štolpy našli odvahu obléknout toto mnohokrát zpracované dílo do rockového šatstva s koženými kalhotami, potrhanými punčocháči, barevnými vlasy, bojovým líčením či samopaly. Hudební složka pak pojímá různé druhy rocku, trochu vážné hudby a špetku i etnické. V tomto směru může Antigona přilákat řadu příznivců, kteří by normálně na podobné představení nikdy nešli.

Na druhou stranu, když sedíte v dolních řadách, máte sice skvělý výhled na jeviště, ovšem spousta situací, hereckých a především pěveckých výkonů se odehrává buď na schodech kdesi za vámi či přímo v některých částech hlediště. A tím se dostáváme k problémovým složkám Antigony. Ono hledat po celém prostoru, kde zrovna někdo zpívá, když nasvícení díla nebylo zrovna zdařilé, není moc příjemné a pro diváka poněkud vyrušující. Navíc jednoduše nemůžete být na sedadle třetinu představení otočení kamsi dozadu na schody, pokud tam tedy vůbec ze svého místa na dotyčného herce vidíte. Toto využití prostoru je dobrým zpestřením, ale nemělo by překračovat únosnou mez.
Druhým nedostatkem představení jsou pak herecké, někdy bohužel i pěvecké výkony protagonistů. Výtečně se své role Kreóna chopil Viktor Dyk a září zde také Pavla Forest jako Euridika. Jenže například Antigona v podání Lindy Faitové je mdlá a nepřesvědčivá. Navíc jíi často zastiňuje její sestra Isména (Daniela Langerová). Pochvalu zajisté zaslouží i Lukáš Písařík jako Haimón a vynikající operní hlas Miroslavy Časarové jako bohyně Moiry. Co se týče dojmů z herectví, na ně můžete ve většině případů zapomenout. Dílo je poskládané jen ze série písní, a tak se zpívá, zpívá a hlavně zpívá.

Antigona v novém pojetí a prostředí působí dojmem nadšeného dítěte. Účinkující se chtějí hlavně bavit, servírují publiku krásné písně, některé s velkým hitovým potenciálem. Šokují je akrobacií, vizuálními efekty a dalšími dovednostmi, ale budí to dojem nadupaného rockového koncertu s bohatou výpravou, nikoliv divadelního představení, z něhož byste měli získat také něco po obsahové stránce. Do dospělosti tak tvůrcům i hercům ještě několik kroků chybí.
Text: Pavel Urban
Foto: Jakub Urban