Zúčastnili jsme se představení Oidipa, které se odehrálo 26. října, a velmi nás jeho zpracování potěšilo i příjemně překvapilo. Celý sál pohltila tma a jen zvukové náznaky dávaly tušit, že se na pódiu odehrává nějaký pohyb. Diváci v prvních řadách poznali, že se na jevišti shlukuje nemalý počet účinkujících. Za prvních tónů se pomalu probouzela i bodová světla, která odhalila ležící nehybná těla. Ta se ovšem v zápětí začala natahovat kamsi vzhůru s vypětím všech sil. V tu chvíli na jeviště vstoupil jeden ze zásadních efektních prvků celého představení – oheň. Zprvu jedna z účinkujících přinesla jen nenápadnou louči, za chvíli se ale diváci pokochali divokou ohnivou show. Nechyběly víceramenné tyče, zapálené obruče či prskající rekvizity. V této části se pak nastínil obsah celé opery, a následně se návštěvníci mohli ponořit do příběhu pěkně od začátku.

Neustále ve střehu
Uvolněné sledování děje ovšem nenastalo. Autoři celou koncepci pojali tak, aby neustále trénovali pozornost přihlížejících. A tak například v momentě, kdy se v relativně klidné scéně nad jevištěm pohupuje malý Oidipus, v uličkách mezi diváky kráčejí herci, kteří zpěvem ilustrují osud budoucího thébského vládce. Netrvá ovšem dlouho a pozornost se upírá ke stěně, kde se objeví další aktéři sestupující na jeviště. Další scéna skončila a stejně jako při předchozích i nadcházejících předělech se sál ponoří do tmy. Je slyšet pouze tleskání diváků. Aby prostoje nebyly vždy tak syrové, ujme se humorné scény technik, když si jednou stěžuje, že zvuk nějak neladí a podruhé ohlásí, že se potřebuje přezout, k čemuž vyzívá i některé z publika. Ovšem projekce na obrazovce dává tušit dalšímu partu, a tak všichni sedí na svém místě.

Na scénu se dostávají další účinkující. Spatříme tu slepého věštce, matku Oidipa, na kterou herci představující obyčejný lid, neustále v představení poukazují slovy mířenými k Oidipovi, „aniž to tušíš, tak spíš se svojí matkou“, nebo hráče na pilu. Jeho představitelem je Petr Dopita, kterého nyní známe z novácké soutěže Talentmania. Sám hlavní hrdina je však zmaten. Jako malé dítě ho otec nechal „ztratit“, a když se jako dospělý vracel zpět, aby poznal svůj původ, tak Oidipus cestou domů zabil svého otčíma a zplodil děti s vlastní matkou. To ovšem tuto krutou pravdu netušil.

Proto se kolem ústřední postavy v opeře neustále motají jakési bludy. V tomto případě se jedná o éterické tanečnice, které se pohupují na závěsných lanech nebo vystupují po schodech vzhůru. Naproti tomu postavy symbolizující obyčejné lidi zase zničehonic vylézají zpod jeviště, což některým divačkám v prvních řadách trochu vyrazilo dech. Na konci představení už vytrénovaní diváci sledují cvrkot všude okolo sebe, protože nechtějí, aby jim unikly nějaké scény odehrávající se všude kolem nich.

Emoce, které zřetelně prostupují celým představením, jsou natolik silné, že i kdyby se nejednalo o šálek divákova vkusu, tak i tak jeho pozornost zaujme. Silné mužské a ženské hlasy, výrazné efekty jako je ohňová show, kdy čekáte, jestli něco nechytí (v daný večer trošku zahořely vlasy jedné z tanečnic) nebo děj hry, v němž se účinkující dostávají do těsného kontaktu s diváky. Tyto prvky tvoří nezapomenutelnou dvouhodinovou podívanou, u níž nebudete hledat prostor pro přestávku. Naopak budete mít spíše pocit, že vše uteklo rychle. Připočtěme známá jména představitelů hereckých rolí – Kamil Střihavka, Jan Toužimský, Viktor Dyk nebo Lešek Semelka. Ti všichni dali do představení maximum, což dokázal svým závěrečným výstupem i Milan Steigerwald, spoluautor projektu, na němž diváci mohli poznat, že svou prací opravdu žije. Dokonce tak, že si nevzpomněl, zda ten den zamkl svůj dům.