Režisér Jiří Havelka napsal pro Divadlo Na zábradlí naprosto unikátní projekt. Detektivka Šílenství, jejíž premiéru jsme navštívili 18. dubna, se totiž odehrává v prostředí „film noir“, kde nic není takové, jaké se na první pohled zdá.
Hned ze začátku inscenace přiková diváky k sedadlům dvěma výstřely. Následují velmi dráždivé zvuky, které naladí do surrealistické atmosféry potemnělého hotelu. Ačkoli se prvních slov dočkáme až úplně k závěru, zvuky, ruchy, a v neposlední řadě i výmluvná citoslovce herců, nám nedovolí upustit od pozornosti. Naopak, nutí koncentrovat se na detail a hledat významy jednání ve tvářích herců.
Na scéně jsou celou dobu otáčivé skleněné dveře, které slouží jako vstup do hotelu. Po otočení o 180° se proměňují ve východ, jímž prochází například prostitutka trpasličího vzrůstu nebo živý francouzský buldoček. Postavy se neostýchají si na scéně zapálit cigaretu či doutník.
Mimo hlavní postavy detektiva, kterou bravurně ztvárnil Leoš Noha, si všichni ostatní herci zahráli dvojroli. Vedle známých tváří jako je Petr Čtvrtníček, David Prachař nebo Ladislav Hampl jsme mohli shlédnout například Magdalénu Sidonovou, která mimo jiné vynikajícím způsobem ztvární například vysavač. Dále pak Ivana Luptáka nebo Štěpánku Pencovou, jež se v inscenaci vrhá s neobyčejnou chutí naproti zdi.
Tím, že jsou aktéři osvobozeni od slov, je jen na divákovi, aby zapojil svou pravou hemisféru a začal si dokreslovat souvislosti. Obecenstvo je sice přikované, ale má zároveň naprostou svobodu. Dokonce takovou svobodu ve vyvíjení potencionálních příčin, že jediný zdánlivě racionální závěr, který ke konci vyvstává, je šílenství v jeho hlavě.
Režisér divákovi zkrátka nikdy nedá to, co chce. Zahrává si s ním a neplní žádný z předpokladů možného vývoje příběhu. Vysmívá se tak všem schematickým zakončením, která končí rozuzlením a odůvodněním předešlých kroků. Pachatel není dopaden, mrtvý není mrtvý a logika se stává nelogickou.
Ostatně podobně nenaplněný scénář divákových očekávání se už zrcadlil tuto sezónu v úspěšném představení Korekce, kde se tanečníci nehnou z místa.
Text: Alena Horáčková
Foto: Divadlo Na zábradlí
