A přirovnání s Tuzexem nebylo zcela od věci. Děj příběhu je totiž zasazen do přelomu 50. a 60. let minulého století, kdy svět zachvátila rokenrolová horečka, ovšem do Československa si tato hudba klestila cestu jen těžko. Mladý zpěvák Ronny se jí snažil prosazovat, jak to jen šlo, čímž si však zadělával na řadu problémů. Nejen alkoholem, návykovými látkami, hudbou či názory, ale také tím, že se zamiloval do dcery stranického funkcionáře Radimeckého, Yvetty. Ta byla vychovávána jako mladá svazačka směrem na Východ, zatímco Ronny má naopak rád všechno ze Západu. Jejich životy byly velmi rozdílné, ale láska je měla propojit.

Karel Šíp, který napsal k muzikálu vtipné a trefné texty, i autor hudby Petr Janda, v tehdejší době žili a do díla zakomponovali mnoho skutečných situací. Jako například návštěvu Ronnyho s manažerem Evženem u Bareše, ředitele Kulturního střediska, nebo zásah dvou příslušníků SNB na koncertě, kteří pak Ronnyho odvedou nejdříve na záchytku, následně pak na psychiatrickou léčebnu. Krása a originalita dnes nepochopitelných scének tkví u tohoto díla ve vtipném podání. K nim se přidají i radosti a strasti z běžného života. Třeba, když si primář psychiatrické kliniky zatančí se svými pacienty, příslušníci SNB si postesknou, jaký mají problém sehnat dívku, a Bareš zkouší sbalit svojí sekretářku, vyloudí se divákům na tváři úsměvy.

Další specialitou díla „Ať žije rokenrol!“ je to, že ho doprovází živá kapela Blue Stars přímo na jevišti, v jeho zadní části. Tvůrci také v některých chvílích do scény zakomponovali krátké dobové videoprojekce, kterými dopomáhají divákům vytvořit lepší dojem o situacích. Podobně jsou takové snímky využity v televizním seriálu „Vyprávěj“. Výtečnou práci odvedla kostýmní výtvarnice Ivana Brádková. Samotná scéna je velmi jednoduchá. Po stranách jí dominují dvě lešení s žebříkem a do prostoru před kapelou je umístěno plátno, které se dle potřeby spouští a vytahuje, se umísťují jen drobné rekvizity dle potřeby. Vhodné využití si našla také obdelníková zvedací plošina uprostřed jeviště. Písně nejsou výhradně rokenrolové, dle nálady dojde i na baladu, blues či valčík. Ovšem rukopis Petra Jandy je velmi patrný.

Premiérové obsazení bylo výtečné. Ronnyho ztvárnil Jan Toužimský, pro něhož byla role snad ušitá a jeho chraplák jen těžko někde uslyšíte. Mladou Yvettu si zahrála Lucie Vondráčková, jež se po zdravotních problémech vrátila do muzikálu a pohybově, herecky i pěvecky byla znamenitá. V roli jejího otce Radimeckého se objevil Pavel Nečas a v roli Ronnyho matky pak Petra Janů. Zazářil však hlavně Martin Pošta jako uslizlý Bareš a Aleš Háma v dvojroli doktora Chvály a majora Plcha.

Muzikál „Ať žije rokenrol!“ se rozhodně řadí mezi to nejlepší, co je u nás nyní v tomto žánru ke zhlédnutí. Režisér Viktor Polesný si může pochvalovat, že jedinečnost mnoha aspektů činí z tohoto díla skvělou zábavu a kvalitní podívanou. Jen si mohli autoři odpustit to šíleně velké finále, kde si musí všichni účinkující na jedné scéně zazpívat chytlavou melodii a rozproudit diváky, jako by se jim to snad v předchozích dvou a půl hodinách nemělo ani na chvíli povést.

Text: Pavel Urban
Foto: Kristýna Šmejkalová