Divadla Mana uvádí inscenaci Úvod do neštěstí. Je to taková divadelní groteska, kde jsou scény k pláči, i když je doprovází smích. Hra byla pojmenovaná podle kultovní knihy psychoterapeuta Paula Watzlawicka, autorkou představení je Magdalena Vokáčová. Ve spolupráci s Veronikou Jílkovou použila Watzlawickův text jako základ, který navíc doplnila o reálné situace z rodinného života.
Jedná se o trochu jiné divadlo nejen svým prostředím, kde se hra uvádí, ale také spontánností herců i zapojením diváků do děje příběhu. Nad otázkou: „Co je to štěstí?“ se zpočátku zamýšlí třeba Jaroslav Dušek i další lidé ve videoprojekci, kterou přítomní shlédnout ihned na úvod. Celý děj od první chvíle až do konce komentuje depresivní čert v podání Martina Pošty. Vypadá to, že je s rozumem zcela v koncích. Stěžuje si smutně Bohu, neboť peklo přestalo plnit svou funkci a člověk si sám umí na zemi pořádně zavařit. To je divákům názorně předvedeno na životě dvou manželských párů.
Musím říct, že jsem se hodně dlouho tak upřímně nezasmála a báječně neodreagovala. Sice jsou některé scény k pláči, ale možná právě proto dovedou člověka k zamyšlení. Náš vlastní život často spadne do hloupých výmluv a končí vlastní neschopností s tím něco udělat. Štěstí máme každý sám v sobě, ale díky vlastnímu přičinění si jej okamžitě převedeme na neštěstí. Nejvíce mě zaujala postava kulhajícího čerta v černém tílku, kalhotách s čertovským kopytem, které nahradila černá „kanada“. Požádala jsem Martina Poštu o rozhovor, který poskytnul exkluzivně pouze pro Kulturní servis Puls.
Martine, jak vám přišla do života nabídka hrát v této hře?
„Koncem loňského roku jsem dospěl k závěru, že ukončím svou kariéru v showbusinessu. Můj další cíl byl jasný – stát se koučem a dát se na cestu osobního rozvoje. Setkání s Magdalénou Vokáčovou příznivě ovlivnilo můj život, neboť je to špičková koučka v Čechách. Institut Inner Winner podporuje lidi v osobním vývoji. Díky novému přátelství s ní a jejím manželem Jiřím Vokáčem Čmolíkem přišla nabídka zahrát si roli čerta, kterou jsem velice rád přijal. Hra mě baví a je vlastně spjatá i s tím, co nyní dělám.“
Čím je vám postava čerta blízká?
„Čert je vlastně průvodcem celého představení a on vysvětluje hry, který si člověk sám se sebou hraje, a díky kterým se dostává do nešťastných životních situací. Vlastně se jedná o takovou roli kouče, i proto s ní osobně cítím.“
Čert se propadne do hluboké deprese, znamená to tedy, že i on má duši?
„Přesně tak! V této hře je čert polidštěný. Ukazuje se nakonec, že i on má svoje deprese a nepříjemný místa v životě, které si musí sám řešit. Je zcela deprimován z toho, že funkce, která mu byla shora dána, nefunguje a člověk si bez jeho přičinění vytváří peklo ve svém životě zcela sám.“
Máte za sebou svůj první vlastní seminář jako kouč. Povíte nám své pocity, a co jste si z něj odnesl?
„Bylo to výborný! Mám obrovskou radost, neboť dorazilo 25 až 30 lidí. To jsem upřímně vůbec nečekal, že jich přijde tolik. Cílem semináře bylo, aby klient pochopil, že je skutečná možnost svůj život změnit! Máme šanci být šťastní, ale k tomu je potřeba změnit programy, které máme uložené v mozku.“
Zajímalo by mě, zda na tento seminář přišli všichni se skutečným úmyslem něco změnit?
„Můj seminář měl kontext „Vím, jak můžu změnit svůj život!“, a když jsem se na konci semináře ptal lidí, zda to opravdu ví, řekli: „Ano, víme.“ Naplnění bylo tedy stoprocentní, což mě velice potěšilo.“ Pokud by měl někdo ze čtenářů zájem seznámit se s koučinkem, podívejte se na stránky www.tvorivasilamysleni.cz.
Znamená to tedy, že vás v muzikálech již vůbec neuvidíme?
„Stala se taková věc, že skoro po roce jsem zjistil, jak moc mě zpívání chybí. Z toho důvodu probíhá jednání v Divadle Kalich s panem Kocourkem. Divadlo je velice pěkné, malé, komorní a dělají se v něm opravdu kvalitní díla. Budu dělat muzikály, ale pouze pro ně.“
Osobně jsem vás viděla naposledy v muzikálu Hamlet. Jaké jste si z něj odnesl pocity?
„Postava Polonia byla velice zajímavá. Víte, já nemám vůbec žádnou školu a všechno co umím, mě naučil Jozef Bednárik. Právě jemu vděčím za vše. On byl pro mě naprostá jednička. Režisér, který mě v životě posunul a naučil, jak se mám na jevišti hýbat i hrát.“
Na jaký muzikál, v němž jste působil, máte nejkrásnější vzpomínky?
„Tak to byl rozhodně muzikál Excalibur. Měl premiéru 3. listopadu 2003 na scéně pražského Divadla Ta Fantastika. Na tento muzikál nechodilo moc lidí i přes to, že měl v sobě velké myšlenky, což mě na tom velice bavilo. Zde jsem hrál postavu Merlina, což byla postava obohacující a asi i má nejlepší role.“
Nezisková organizace Splněné dětské přání vás pozvala 11. října 2013 na třetí kolo, během něhož se splnil sen handicapované holčičce Gábince. Ta se stala cvičitelkou lachtanů a vystoupila v rámci show Cirkus Cirkus Classic. Co jste si z této akce odnesl a jak na vás zapůsobila?
„Mám skutečně obrovskou radost, že vznikají a dělají se takové projekty. Já osobně jsem dobrovolníkem neziskové organizace Opři se. Toto sdružení pomáhá dětským domovům. Pozvání jsem velice rád přijal. Byl to výborný nápad, neboť splnit dětské přání je nádherná myšlenka. Gábinka byla úžasná a krásně si drezůru s lachtanem užila. Představení bylo vynikající a vůbec jsem nečekal, že cirkus může mít v dnešní době takovou úroveň. Za komunistů měli sice svou třídu, ale to bylo za pomoci dotací státu. Dnes se musí všichni živit sami a nemají to vůbec lehké. Z toho důvodu dnes nemají takovou úroveň, ale toto představení bylo úžasné. Doporučuji všem, aby se na tento cirkus přišli podívat, neboť je to výborná podívaná.“
Milí čtenáři, pokud vás doporučení Martina Pošty zaujalo, neváhejte dlouho! Poslední možnost vyrazit na představení Cirkus Cirkus Classic máte tento týden, akce končí 3. 11. 2013. Podrobné informace o účinkujících a ceně vstupenek najdete na www.cirkusclassic.cz.
Patronem třetího kola se stal herec a moderátor Martin Dejdar. Znamená to tedy, že kdyby vás Splněné dětské přání oslovilo, přijal byste nabídku?
„Pokud bych takovou nabídku dostal, velice rád bych jí přijal a stal se patronem nějakého kola.“
Text: Martina Šmejkalová
Foto: Oficiální foto představení