Mají těsně po bakalářských zkouškách na pražské HAMU na Katedře pantomimy. Lukáš Šimon a Vojta Svoboda nedávno v rámci praktické zkoušky představili se svými kolegy ze souboru Divadlo pantomimy premiéru inscenace „Kluci z pixly“. Na podzim budou ve studiu pokračovat na slavné škole Die Etage v Berlíně a v dvojrozhovoru pro Kulturní servis Puls se rozhovořili o své největší zálibě.
Zkuste stručně a srozumitelně vysvětlit lidem, kteří do vaší branže příliš nevidí, co je to pantomima?
Vojta Svoboda (VS): „Jde o druh divadelního umění, ve kterém se dramatický děj vyjadřuje beze slov, pouze mimickými prostředky. Řadí se někam mezi tanec a divadlo, protože využívá prvky obojího."
Jak vypadá tahle relativně základní definice z dnešního pohledu?
VS: „Oproti minulosti čerpá pantomima spoustu prvků z dalších oborů. Hodně má společného s filmem, zvláště s groteskou, bere si principy z klaunérie, z loutkového divadla, ale i z fyzického divadla, tance či nového cirkusu. Hodně divadelních žánrů už se v dnešní době prolíná a jejich čistota se tolik neřeší. Při tom dříve, ještě za dob Marceaua nebo Fialky, se hodně dodržovala. To byla ještě klasická, bílá pantomima. Dneska už je například běžné, že se v moderní pantomimě používají různé zvuky, tím jsou známí třeba Michel Coutermanche nebo The Umbilical Brothers."
Proč jste vlastně šli na pantomimu, jak vás zrovna tenhle obor napadl?
Lukáš Šimon (LŠ): „Já jsem vždycky chtěl dělat něco s divadlem a spolužák na střední škole se dostal na VŠMU a stěžoval si, že ho to tam nebaví, tak jsem hledal jiné styly a formy vyjádření. A pantomima mi hned na první pohled přirostla k srdci a řekl jsem si, že to chci dělat. Navíc lidi reagovali, což je úžasné. Strašně mě na tom baví, že se dá i beze slov s publikem hezky povídat."
VS: „U mě to bylo jinak. My jsme na dramaťáku ve škole měli workshop s mimem Michalem Hechtem. Naprosto mě to okouzlilo a do pantomimy jsem se zamiloval. Je to magie na jevišti a netradiční vyjádření. Pantomima si musí vybírat žánry, které jsou pro ní vhodné a s jinými odvětvími se tak vůbec netluče."
Když tvoříte vlastní inscenace, musíte si i v pantomimě psát scénáře, nebo si pohyby a způsoby vyjádření určitých situací pamatujete přímo?
LŠ: „Nejdříve si samozřejmě zvolíme určité téma. Inspirujeme se třeba literárním dílem, kresbou nebo i aktuálním společenským tématem. Pak jednotlivé situace rozpracujeme a dáváme dohromady určité etudy, které pak spojíme do nějakého celku. Ten pak musí být i stylově sjednocený. Hlavně se snažíme, aby to bylo zajímavé a dramatické pro diváka. Typický scénář nemáme, spíš takové libreto."
VS: „Každý mim tvoří úplně jinak. Někdo třeba na sále hodiny zkouší a improvizuje před zrcadlem a pak si z toho vezme to nosné. Tvoří především vizuálně. Někdo si zase celý příběh připraví hlavě a pak jde zkoušet. U samotné inscenace pak záleží, jestli to přímo někdo režíruje a má už jasno o tématu a koncepci. U představení ‚Kluci z pixly' jsme autorsky přispívali vlastně všichni a hledali jsme cesty, jak dát vše dohromady."
A jak jste se pak shodli na výsledku?
LŠ: „Každý předložil nějaký nápad a pak jsme vybrali nejlepší. Nebo jsme demokraticky hlasovali."
VS: „Když to nešlo za střízliva, tak jsme šli do hospody a tam jsme se domluvili. Samozřejmě také záleží, s kým na tom představení pracujete. Se souborem Divadlo pantomimy je to úplně jiné. Je to skupina lidí, která se zná a ví, jak kdo reaguje a jak se chová."
Jak moc se využívá v pantomimě předmětů a rekvizit? V „Klucích z pixly“ jste na začátku třeba měli skutečný dopis a v dalším průběhu už byl imaginární...
LŠ: „Šli jsme hlavně po srozumitelnosti. Například pixlu jsme využili na mnoho způsobů, což pomohlo imaginaci diváka. Předměty byly některé imaginární, některé reálné. Kromě dopisu tam byl třeba i míč."
VS: „Hlavně je potřeba říct, že tohle představení nebyla jen klasická pantomima. Hledali jsme také určité nové možnosti vyjádření, kam by se mohla naše tvorba ubírat. Byl to trochu experiment. Kombinovali jsme různé prvky včetně reálné a imaginární rekvizity. Použili jsme třeba i psychologické herectví, což se v pantomimě vlastně vůbec nepoužívá. Zkoušeli jsme, jak na to bude divák reagovat."
Pro vás dva byla tahle inscenace vlastně praktickou státní bakalářskou zkouškou. Jaké jsou vůbec požadavky nebo nároky na takovou záležitost na vaši katedře?
VS: „Praktická zkouška se skládá z toho, že ztvárníte hlavní roli v rámci nějakého představení. Pedagogové hodnotí, co jste se za ty tři roky ve škole naučili. Pak musí k tomu student napsat ještě teoretickou práci a složit státní závěrečnou zkoušku z teorie a dějin pantomimy. Praktická a teoretická část se dá provázat, ale nemusí spolu souviset."
Na premiéře byl také slavný český mim Boris Hybner. Co vám ke hře a vašim výkonům říkal?
VS: „Říkal, že celkově má inscenace dobře našlápnuto. Něco nám pochválil, něco samozřejmě ne. Vyjadřoval se profesionálně k určitým věcem a může nám to pomoci zase celé představení posunout dál. Jeho připomínek si každopádně velmi ceníme."
LŠ: „U mě byl vlastně oponent práce. Boris dělal a dělá trochu jiný styl divadla než my, ale ty principy pantomimy jsou pořád stejné. V některých věcech s ním třeba nesouhlasíme, ale pokud nám řekne nějakou věcnou připomínku ve vztahu herec-divák, tak mu dáme za pravdu. Je to samozřejmě obrovská autorita."
Kolik lidí vlastně v Praze studuje pantomimu?
VS: „U nás ve škole asi dvacet. Nikde jinde v České republice se pantomima studovat nedá. V Brně na JAMU je Ateliér klaunské tvorby, který je hodně podobný, ale jeho hlavním zaměřením není pantomima. HAMU je dokonce jediná instituce v Evropě, kde člověk může získat doktorský titul z oboru pantomima. To se teď povedlo třeba i našemu současnému kolegovi Radimovi Vizváry."
Jaké je pak pro absolventy vašeho oboru uplatnění? Dá se chodit na pantomimu někam pravidelně?
VS: „Je samozřejmě velmi těžké se uchytit. Pravidelně se v současné době nikde nehraje. To právě chceme změnit my se souborem Divadla pantomimy."
Kde vás lidé v nejbližší době mohou vidět?
VS: „Reprízu inscenace ‚Kluci z pixly' budeme hrát v září na festivalu Mime Fest v Poličce (16. - 23. 9.) a pak také 24. září v pražském Divadle Na Prádle."
Na podzim ale vyrážíte studovat pantomimu do Berlína, takže soubor bude pokračovat bez vás?
VS: „Ano, je potřeba přijmout některé nové členy. My budeme čerpat inspiraci a kontakty a pak třeba přijdeme zase s něčím novým a od ledna budeme chtít zkoušet další věci, třeba i s mezinárodní účastí."
LŠ: „Ano, jedeme oba do Berlína na školu Die Etage, kde se studuje přímo obor pantomima a učí tam přední pedagogové a umělci z této oblasti. Takže se na to moc těšíme."
Text: Pavel Urban
Foto: Divadlo Pantomimy
