Michal Kocourek, producent
Mezi press show a slavnostní premiérou je ještě devět dní, což je v divadelním zákulisí relativně dlouhá doba, nicméně já už teď klepu na dřevo, že devět dní před premiérou můžu být klidný: je hotovo! Viděl jsem představení od začátku do konce ve všech alternacích a výsledek předčil má už tak vysoká očekávání. Zhodnotil se fakt, že celý realizační tým i všichni herci pochopili, o jak těžký titul se jedná, a šli do něho dokonale připravení a rovnou na sto deset procent. Teď samozřejmě nastává fáze pilování, čištění, herci se učí rozložit ve tříhodinové náročné show správně své síly, aby na premiéře bylo všechno stoprocentní. Zkoušení to bylo velmi intenzivní a po všech stránkách natolik vyčerpávající, že jsem se minulý týden po dohodě s režisérem Jánem Ďurovčíkem rozhodl dát hercům na celý víkend ředitelské volno. Potřebovali načerpat energii na finále.

Ján Ďurovčík, režisér a choreograf
Z mé první inscenace Pomády, kterou jsem v Praze připravil před 12 lety, se nezachovala režijní kniha ani režijní video, a tak jsem si nyní mohl ověřit, jak snadné je oproti známému rčení vstoupit dvakrát do stejné řeky – respektive jak málo se člověk vlastně mění. Několikrát se mi totiž stalo, že jsem doma vystavěl obraz, následně jsem ho začal v divadle s herci aranžovat a najednou přišlo déjà vu: vždyť takhle to tenkrát bylo! Hned jsem si to šel ověřit ke Zbyňku Fricovi, který v první Pomádě hrál Dannyho. A ten mi moje podezření zpravidla potvrdil. Já měl přitom pocit, že mě daná věc napadla až teď. Stávalo se mi to, neboť jsem byl s první inscenací spokojený. Nechci tím ani zdaleka říct, že nyní vytváříme kopii tehdejší Pomády, jen musím konstatovat, že podvědomě pracuji stejným stylem. Asi to tak má být.

Miroslav Vydlák, hudební aranžmá, hudební producent nahrávky
Mojí úlohou byla hudební aranžmá, instrumentace a hudební režie nahrávky. Nahrávka byla pořízena bez použití počítačů komplet živě a podílelo se na ní kolem 28 vynikajících hudebníků. Tím je muzikál pro dnešní dobu poměrně výjimečný. Mým hlavním úkolem bylo docílit věrného zvuku malé kapely, hrající jednoduché slaďáky přes velkou kapelu s širokými sbory pro nabušené rokenroly až po veliký orchestr, v němž zní smyčce, dechy, dřeva a jiné nástroje. Hlavní změna oproti Pomádě před 12 lety tkví ve faktu, že jsme všem skladbám vrátili originální tóniny.

Zuzana Straková, kostýmní výtvarnice
Pro inscenaci bylo pořízeno více než 300 kostýmů. Jde o představení náročné i co do počtu rychlých převleků – proběhne jich kolem 130. Společně s režisérem jsme zvolili cestu retra, ovšem nikoli doslovného, nýbrž ve stylizaci a doplňcích. Nešlo nám tedy o přesné kopie módy 50. let. Vzhledem k tomu, že styl 50. let nyní často citují i současné módní trendy, jsme nemuseli úplně všechny kostýmy šít, ale mohli jsme si vypomoci i konfekcí.

Martin Černý, autor scény
50. léta, v nichž se příběh Pomády odehrává, jsou pro mě léty optimismu, jakkoli u nás vypadal samozřejmě docela jinak než v Americe. Nicméně ten pocit souvisí s celosvětovým vydechnutím po válce – najednou jako by bylo po problémech a měla nás čekat bezstarostná budoucnost. Je to také doba zrodu konzumní společnosti, jak ji dneska známe. Nemůžu cítit nostalgii za něčím, co jsem nezažil, ale Pomáda spojuje tento optimismus s obdobím středoškolských studií, která jsou v popsaném pocitu podobná, ať je člověk prožije v jakékoli éře. A za nimi už nostalgii cítí asi každý z nás. Design 50. let vlastně souzní se středoškolským očekáváním dalšího, stejně radostného života. Muzikál Pomáda je proto velmi nekonfliktní, při jeho inscenování je samozřejmě třeba vsadit na nadsázku, pak si můžete dovolit zářivé neony, velká světlená čísla, neustálý pohyb… a růžovou.

Eduard Krečmar, autor českých textů písní
Pomádu jsem prvně viděl ve Vídni, kde měli na jevišti veliký transparent s datem 1959, kdy hrdinové muzikálu končili střední školu. A já jsem maturoval a spoluzakládal rock´n´rollové Sputniky také v roce 1959. To za mne samo říká, jak blízko jsem k hrdinům Pomády, jejich středoškolským
láskám, lumpárnám a muzice měl. I když jen ve vzpomínkách. Pomádu ostatně její autoři napsali také jako retro. Takže písničky pro mne byly naprosto srozumitelné a samozřejmé a vciťovat do nich jsem se nemusel, prostě stačilo být sám sebou. Největší pochvalu pro mě měl Karel Gott, který řekl, že na něj zpěvní čísla Pomády působila tak, jakoby byla napsána původně česky.

Text: Divadlo Kalich
Foto: Divadlo Kalich

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

• Anglika se vrátila na prkna Divadla Broadway po 9 letech
• Držte si čelovky, v Praze a Brně odstartuje Noční běh pro Světlušku
• Hudební festival Hrady CZ startuje na Točníku jubilejní letní tour k 10. ročníku
• Hudebně-švestkový festival Vizovické Trnkobraní bude již tento pátek a sobotu
• Na festival Okoř byla cesta jako žádná ze sta