Čtvrteční představení v lesním divadle ukončil déšť

Lesní slavnosti divadlaCelý týden probíhaly v řevnickém lese Lesní Slavnosti Divadla. My jsme se ve čtvrtek 30. srpna vydali na nejsprostší inscenaci Dejvického divadla nazvanou Ucpanej systém. Beznadějně vyprodané představení ovšem krátce po přestávce přerušil déšť, a ač se herci i publikum snažilo sebevíc, hra musela být ukončena. Přesto se diváci bavili od samého začátku až do předčasného konce.


Do lesního divadla v Řevnicích se ráda vracím. Jednak kvůli kvalitnímu programu, který rok co rok koncem léta nabízí i pro atmosféru, kterou přírodní amfiteátr oplývá. A rovněž pro krásné prostředí lesa, jenž je příjemnou změnou oproti zaprášené Praze. A to včetně komárů, prvnímu podzimnímu listí, které na vás každou chvíli padá ze stromů, i možnosti, že celý večer budete koukat do kmene stromu, pokud nepřijdete dostatečně včas. V tom nejhorším případě vás ale překvapí zrádné počasí, kdy vám už nepomůže ani pláštěnka až na zem, nebo ultra veliký deštník.

A přesně to se stalo nám. A i když jsme se drželi zuby nehty a snažili se zůstat co nejdéle, průtrž, která nás zastihla, donutila zrušit představení krátce za první polovinou. Ucpaný systém jsme tedy nedokončili, i taky ale můžu říct, že se publikum výsostně bavilo.

Na hru jsem šla na doporučení a s mírnou skepsí - nejsem z těch, co se baví sprostým humorem a jen tak každý ho*no a pr*el mě do kolen nedostane. Musím ale říct, že jsem se neskutečně bavila.

Hra je zasazená do hospodského prostředí, a i když se příběh odehrává ve Skotsku, bez problémů by jí konkurovala jakákoli česká putika bez rozdílu. Partička primitivů poskládaná z rozdílných povah od rváče a kriminálníka až po podpantofláka či děvkaře tu s vervou řeší problémy malé vesničky, kde kromě fotbalu a piva nemají obyvatelé do čeho píchnout tak, aby zapudili svou zbytečnost a fakt, že na všechno mohou rezignovat.

Inscenace podle povídek Irivina Welshe v režii Michala Vajdičky je výborně zpracovaným dílem, ve kterém je s lehkostí propojeno hned několik příběhů najednou tak, aby se divák snadno zorientoval a děj nebyl zbytečně narušován. Tým si vzal na paškál opravdu ožehavou práci. Hra je doslova přecpaná sprosťárnami a pro slabší povahy to je rozhodně hodně silný šálek. A že si herci pro nějakou tu pí** a sra***  opravdu nejdou daleko. Vždyť taky jednou z hlavních linií je neschopnost instalatérů opravit jediný záchod a z obyčejného prošťouchnutí vystavit problém hodný několika jednání. Vlastně marně budete pátrat po jediné větě, která by se obešla bez sprostých slov. A i když se dialogy kolikrát pohybují na hodně tenké hranici vkusu, vzápětí to vyšperkuje hláška, která vám vrhne do očí slzy smíchu.

I přesto, že se na první pohled zdá, že jde jenom o nadávky a panoptikum imbecilů, dává hra prostor nejen smíchu, ale i zamyšlení. A to může být hodně kruté zvláště ve chvíli, kdy si uvědomíte, že takhle to vlastně funguje, že Welsh nastavil dokonalé zrcadlo současné společnosti, zasazené do zahovněného prostředí plné buranů.

Vše navíc umocňuje naprosto geniální výkon souboru Dejvického divadla. Excelentní ztvárnění jednotlivých charakterů jednoduše nemá obdoby a divákovi přináší neuvěřitelnou podívanou, která ho naprosto vtáhne do hry.

My jsme bohužel nedostali možnost hru dokoukat. Krátce po přestávce se totiž strhl šílený liják a i přesto, že většina z diváků navlékla pláštěnky, přes kapuce a bubnování deště nebylo herce vůbec slyšet, provazy vody, které padaly z nebe, nakonec nedovolily pokračovat ani hercům, přesto to byl jedinečný zážitek doplněný trochou dobrodružství.

 



Text: Tereza Netoličková
Foto: Oficiální foto divadla





SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

 

Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit pod svým uživatelským účtem.
Pokud ještě účet nemáte, můžete se snadno zaregistrovat zde.

Přihlášení

Anketa

Jak nejraději trávíte letní večery?

Výsledky

Doporučujeme

Splněné přání