Na obnovené premiéře přivítal diváky autor hudby Michal David. V krátkosti pohovořil o tom, jak ho těší úspěch tohoto muzikálu a zároveň mrzí, že následujících 40 představení bude opravdu posledních. Zmínil také, že Kleopatra sklidila kladné odezvy i v zahraničí. Například v Koreji bylo odehráno již 250 repríz. V současné době se také jedná o prodeji do Číny. Závěrem David přítomné seznámil s premiérovým obsazením a vyzval je, aby se nebáli dát hercům najevo své sympatie potleskem.

Vyprávět příběh o egyptské královně Kleopatře není lehký úkol. Její charakter, kouzlo osobnosti i ženská síla by se daly popisovat dlouhé hodiny, nehledě na útrapy, které jí pronásledovaly, než se stala vládkyní i dlouho poté. Tvůrci si dali záležet, aby vybrali opravdu jen nejpodstatnější momenty. Ty pak do díla zasadili. I tak má představení úctyhodnou délku 2 hodiny 20 minut. Veškerý čas je ale dokonale využit. Scény se rychle střídají, díky čemuž má příběh rychlý spád a udržuje diváka v neustálém napětí a očekávání, co bude následovat.

Když se na scéně poprvé objevila Gábina Gunčíková, projela mnou vlna vzrušení. Opravdu zvládne svou roli? Uspěje? Do boje se pustila statečně a svého úkolu se zhostila obdivuhodně. Ač sama o sobě říká, že je zdrženlivější a s muži nekoketuje, působila vedle Mariana Vojtka i Pepy Vojtka velmi přirozeně. Nechyběl jí ženský šarm a půvab. Pravda, diváky trochu napínala, jelikož její hlas i projev nabíral na síle postupně. Pěvecky jí o trochu lépe seděla druhá část představení. Z Kleopatry coby mladé královny se stane zralá a zkušená žena, což se projeví trochu rockovějším nábojem. Toho Gábina využila a položila se do své role mnohem silněji.

Představení má mnoho silných momentů, vloudilo se ale i pár slabších chvilek. Velmi zásadní zvrat příběhu – chvíle, kdy do Říma přijede Kleopatra a položí před Caesara jeho syna, který pokud ho zvedne a uzná za svého, zásadně ovlivní další dění obou zemí – je v muzikálu trochu opomenut. Akt proběhne tak rychle a samozřejmě, jako by vůbec o nic nešlo. Postavy bohů Isis a Jupitera občas publikum pobaví, jinak ale působí nadbytečně. Fungují sice jako vypravěči, jejich dialogy jsou ale zbytečně zdlouhavé. Trochu tristní je pak chvíle, kdy se Marcus Antonius probodne vlastním mečem a ač by měl zemřít v náručí své milované, na tuto dojemnou chvíli už se nedostane. Měla by takhle skončit jejich velká láska?

Na druhou stranu je to však jediné, co by se dalo muzikálovému zpracování vytknout. Příběh je plný gradace a nudit se určitě nebudete. K nejlepším scénám patří například Caesarovo zavraždění. Je to velmi dramatický akt s dynamickým projevem a pěkným uměleckým vyjádřením. Pochvalu zaslouží Alžběta Bartošová, která ztvárnila roli Fulvie. V duetu s Gunčíkovou „Dámy vládnou“ pěvecky zabodovala. Byl to pěkný moment, kdy na pódiu v jednu chvíli stanula začínající zpěvačka s velkými ambicemi a zlatem v hrdle s vyzrálou a zkušenou umělkyní, jež odehrála už mnoho představení. V každém muzikálu bývá také nějaký prvek, doplněk zpestřující celé představení. Může to být Čas, Vypravěč jindy zase Osud. V Kleopatře je to černá kobra ztvárňující předtuchu smrti, ale zároveň symbolizující moc, krásu a dokonalost. Pokud budete mít příležitost, navštivte Kleopatru. O nadšení přítomných svědčil smích i slzy v očích na konci představení. Opakovaný aplaus ve stoje si vyžádal navíc dva přídavky.


Text: Kristýna Šmejkalová
Foto: Cleopatra Musical